1.

Úvod

2.	Rozvoj organizačního a technického zázemí a československé populární hudby

3.	Instrumentální populární hudba

4.	Lidová zpěvnost

5.	Hudební divadlo

6.	Populární hudba za nacistické okupace a za druhé světové války

7.

Závěr

8.	Seznam literatury

"HUDEBNÍ DIVADLO

Hudební divadlo patřilo do oblasti textované taneční hudby a bylo tedy z velké části založeno na principech charakterizovaných již výše. Kromě výrazné melodické linky byla rozhodující funkce textu, jenž působil jako poutač pozornosti ke konkrétním písním. Jevištní provedení, kladoucí důraz na význam textové složky společně s přitažlivým interpretačním podáním, na přelomu dvacátých a třicátých let také doplnila prezentace v nových médiích, skrze která si i tato hudba získala mnohdy až šlágrovou popularitu a díky tomu i významné místo v repertoáru hudebních souborů jak tradičních (hudby dechové a univerzální), tak moderních (jazzbandy). Svým zaměřením směřovala tato hudba k různým vrstvám obecenstva. Pro lidové obecenstvo byly vesměs určeny oddechové písně poválečných revuí, operety a zvukového filmu, šansonová a písňová tvorba náročnější už směřovala směrem k žánru muzikálovému a lákala hudebně a kulturně vyspělejší, hlavně městské publikum.
Předchůdcem poválečné revue byl kabaret a jeho satirické písně a kuplety. Podstatou revue zůstalo střídání mluvených, hudebních a vokálních výstupů, tanečních čísel i různých scének, často evokující prostředí a společenský život Západu, hlavně Francie, potažmo pak Paříže.
Původně velmi atraktivní revue ale díky svému poměrně slabému ději, spojujícímu v podstatě pouze řadu samostatných výstupů, a vzájemné stylové i námětové podobnosti brzy ustoupila plynulému ději operet, obohacených ale o dílčí složky hudebního divadla, které se používaly již v revuálních představeních. S největším úspěchem se setkávaly operety čerpající tematicky z českého prostředí.
Mnoho operet bylo od třicátých let úspěšně upraveno pro zvukový film. Brzy ale začaly vznikat veselohry přímo pro filmové plátno, které vždy nesly alespoň jednu píseň aspirující na hit.
Myšlenkově závažnější produkci orientované převážně na intelektuální, spíše levicově smýšlející obecenstvo se věnovala některá divadla s dramaticky i hudebně již propracovanější náročnější písňovou, často téměř muzikálovou tvorbou. Nejprve se vynořila satira na prostou, často slaboduchou revualní produkci, která ale díky svému fenomenálnímu úspěchu a hlavně díky několika velmi nadaným autorům pokračovala ve svém vývoji dále v satiru společenskou a politickou. Nově se objevily citově a dramaticky vyhrocené divadelní šansony. Muzikálového principu bylo dosaženo v divadelních veselohrách, jejichž hudba byla pevně spjata s dějovou linií i scénickým ztvárněním."