1.	Finance x peníze

2.	Veřejné finance

3.	Přístupy k alokaci veřejných financí

4.	Paretovské optimum

5.	Příčiny tržních selhání

5.1.	Mikroekonomické

5.2.	Makroekonomické příčiny selhání

5.3.	Mimoekonomické

6.	Klasifikace veřejných statků

7.	Veřejný sektor

7.1.	Fungování veřejného sektoru

8.	Základní funkce veřejných financí

9.	Rovnováha na trhu peněz

9.1.	Faktory, které způsobují posun nabídkové křivky depozit

9.2.	Faktory, které ovlivňují posun poptávkové křivky po úvěrech

9.3.	Změna nabídky depozit a poptávky po úvěrech

10.	Využití fiskálních funkcí obcemi

10.1.

Alokační funkce

10.2.

Redistribuční funkce

10.3.

Stabilizační funkce

10.4.

Typy veřejných statků zajišťovaných na úrovni municipalit

10.5.

Struktura veřejné vlády

11.	Česká národní banka (ČNB)

11.1.

Nepřímé a přímé nástroje

"Finance x peníze
- finance vyjadřují peněžní vztahy, které vznikají při získávání, rozdělování a užití peněžního kapitálu
- pojem finance nejde zaměňovat s pojmem peníze
- peníze neznamenají vztahy, ale představují všeobecný ekvivalent, který má 3 základní funkce
a) platidlo - peníze se přijímají jako prostředek směny při placení
b) kalkulační jednice
c) vytváření pokladu
- peníze jsou nositelem finančních vztahů (financí)

Veřejné finance
= peněžní vztahy, které vznikají při získávání, rozdělování a užití peněz patřících občanům a tedy veřejnoprávním orgánům a organizacím, které s penězi občanů nakládají a spravují je
- veřejné finance slouží k uspokojování potřeb obyvatelstva na úrovni státu, regionů a místních lokalit
- zabezpečují veřejné úkoly a naplňují veřejné zájmy
- nepředstavují konkrétní aktivum

Přístupy k alokaci veřejných financí
- u primitivních společností rozhodovaly o alokaci zvyky a tradice
- moderní společnosti: 2 základní ekonomické systémy: tržní a příkazový (direktivní)

Paretovské optimum
- cílem každého ekonomického subjektu je dosažení ekonomické optima = nejlepšího možného stavu a blahobytu
- současné pojetí optima prosazuje paretovské optimum = stav společnosti, kdy se všichni mají nejlépe, jak je to na daném stupni rozvoje ekonomiky vůbec možné (jde o takový stav, kdy pokud by se někdo chtěl mít ještě lépe než na tom je, může tak učinit jen na úkor někoho jiného)
= stav společnosti, kdy už nikdo nemůže dosáhnout lepšího postavení bez toho, že by se naopak postavení někoho jiného zhoršilo
- funkčnost ekonomického systému se posuzuje podle toho, zda vede nebo nevede ke stavu optima
- zajistit optimum může direktivní nebo tržní systém: tržní systém považován za nejlepší, přesto selhává"