1.	Definice etiky

2.	Etika v české společnosti

3.

Pojmy

3.1

Mravnost

3.2

Morálka

3.3

Etika

4.	Počátky etiky

5.	Počátky světské etiky

5.1	Aristoteles

5.2

Platón

5.3

Sokrates

6.	Sv. Augustin

"Počátky etiky

spojeny s náboženskou etikou: představuje počátky a zdroje etiky- náboženská etika má delší tradici než světská etika- nejvyšší autoritou není člověk (jako u světské etiky), ale Bůh, který je zdrojem norem a hodnot - základ náboženské etiky: pravidla platí absolutně, jsou nezpochybnitelné, člověk je nemůže měnit- v české společnosti negativní postoj k náboženskému jednání: chápáno pouze jako obchod (člověk dodržuje pravidla proto, aby za to byl posléze odměněn a došel spásy, chová se přitom účelově: člověk sice pravidla dodržuje, ale vnitřně s nimi souhlasit nemusí (pokrytectví), nerespektuje tedy boha jako původce pravidel)- judaismus, starý zákon: obsahují desatero + složitý systém pravidel chování- nový zákon: odlišný od starého zákona : snaha o zjednodušení a vnitřní naplnění pravidel (Ježíšova slova: nepřišel jsem zrušit, přišel jsem naplnit pravidla)- v novém zákoně se uplatňuje hlavní zásada: láska k bližnímu při jednání (nejde o pravidlo, ale o vnitřní postoj člověka: když se jím člověk řídí, automaticky naplňuje pravidla starého zákona -např. nepokradeš, nezabiješ,…)

Počátky světské etiky- zakladatelem etiky jako samostatného filosofického oboru byl
Aristoteles

- Aristotelovo pojetí etiky založeno na rozumu, zkušenosti
Základní etické otázky týkající se dobra a spravedlnostiAristotelovo pojetí dobra a spravedlnosti- dobrého lidského života je možné dosáhnout jen ve spolupráci s ostatními- při uskutečňování dobrého lidského života je nutná spravedlnost: zajišťuje každému to, co mu náleží- spravedlnost je mravní ctnost, představuje stav, kdy lidé jednají spravedlivě a přejí si to, co je spravedlivé- představuje střed mezi 2 krajnostmi: egoismem (přisvojuji si příliš mnoho dober na úkor druhých) a altruismem (jsem nespravedlivá vůči sobě) - spravedlnost je, když se člověk chová tak, že stejnou měrou myslí na sebe i na druhé- spravedlnost neuskutečňujeme jen u sebe, ale také ve prospěch druhých: spravedlnost spočívá v tom, že druhého uznáváme jako bytost, která má svá práva a zájmy- vzhledem k druhému se spravedlnost projevuje vnějším jednáním: rozhoduje, jak se člověk chová k druhému navenek, ne co si myslí (př. podstatné je, že člověk dluh splatil, ať rád nebo ne)

Platón- idea dobra je podle Platóna nejvyšším pojmem, zdroj všeho bytí, dává všemu bytí smysl - dobro je také zdrojem našeho vědění o dobru
- bezprostředně ideu dobra poznat nejde, ale jde pozorovat její účinky- typy dober: duševní, tělesná, hmotná dobra- duševní dobra mají přednost před tělesnými a hmotnými dobry - zla dělí na duševní (př. nespravedlnost a nevědomost), tělesná (př. nemoc), hmotná (př. chudoba)- kromě dobra a zla existují střední věci, které nejsou ani dobré, ani zlé (př. činnosti: jít, sedět; věci: dříví), mohou se podílet na dobrém i zlém, nebo stát zcela samostatně- vnější dobra jsou dobra jen pro dobré lidi: pokud je správně užíváme, tato dobra nám prospívají (pokud nevíme, jak je správně používat, ztrácí na své hodnotě)"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ