1.

Úvod

2.

Postavy

3.

Kompozice

4.

Jazyk

5.	Rozdělení knihy

6.	Charakteristika postav

7.	Hlavní myšlenka

8.	Děj románu

"Kniha Jiřího Gruši Dotazník aneb Modlitba za jedno město a jednoho přítele vyšla česky poprvé v Sixty Eight Publishers, Toronto 1978, v Čechách byla poprvé vydána v roce 1990 v nakladatelství Atlantis. Nově byla kniha vydaná v Praze v roce 2004 v nakladatelství Lidové noviny.
V Grušově románě se setkáváme s celkem devíti postavami. Hlavním hrdinou je Jan Chrysostom Kepka. Jan je vypravěčem knihy, který se již po šestnácté uchází o práci a musí vyplnit dotazník. Rubriky však bere velmi důsledně a při vyplňování vzpomíná na své dětství, narození a sleduje životy svých příbuzných ve zpětné vazbě až do 18. století. Dalšími postavami jsou Alice a Edvín, Janovi rodiče. Dále jsou to Edvínovi bratři Bonek, přísný, tvrdý, autoritativní, úspěšně dokáže využít jakékoliv doby ve svůj prospěch, a Olin, svérázný, drsný, ale s dobrým srdcem, zabývá se vytvářením horoskopů a je posedlý myšlenkou na vytvoření nového plemene koček. V knize vystupují také dvě ženy z rodiny Klánových, Erna, Janova první láska se kterou se znali již od dětství, a Mirena, její matka, která se stane Janovou první milenkou místo Erny, když vyučuje Jana klavíru. Posledními dvěmi postavami jsou pan Vostárek, hodný, ale trochu bláznivý místní vynálezce posedlý létáním, a Gibiš, bláznivá postava nadřízeného z vojny.
Román je složen z až reportážního vyprávění drobných příběhů, které jsou vybrané bez ladu a skladu ze života vypravěče tak, jak mu utkvěly v paměti. Vypravěč je vypráví do nejmenších podrobností, popisuje především dojmy, pocity a představy dokreslující maličkosti, naopak pro škatulkářství nutná fakta jsou zmíněna jen tak mimochodem, nebo nejsou zmíněna vůbec.
„Román Jiřího Gruši Dotazník aneb modlitba za jedno město a přítele, často diskutovaný na počátku 90. let, nabízí čtenářům zvláštní vypravěčskou perspektivu. Jednak vede ke vnímání klíčového motivu „dotazníku“ a s ním souvisejícího příběhu na pozadí husákovské normalizace, v rámci absurdního omezování lidské svobody, jednak takový úhel nazírání zpochybňuje, všechno známé transformuje do fantaskních vizí. Na jedné straně vybízí k pohledu na empiricky ověřitelný svět, viděný očima hlavního protagonisty, nutí nás hledat analogie mezi románovou fikcí a reálnou skutečností, na druhé straně ale hypertroficky rozvíjí možné verze vyprávění a přenáší nás do jedinečného časoprostoru groteskní smyšlenky. Vnímatelé se pak musí ptát, kým je onen subjekt, který připomíná ,malého českého člověka‘ a současně se vrací až do prenatálního stavu, převtěluje se do svých předků, putuje dějinami fiktivního ,Chlumce‘ v 18. století.“
Jazyk je realistický (především u postav), hovorový, občas si jej autor přizpůsobuje (vytváří si např. nová slova) svým potřebám. Do textu jsou často vkládány anglická, německá ale i latinská slova a sousloví, které lépe vystihují autorovu myšlenku a pomáhají čtenáři vcítit se do situace."