1.	Anatomické a fyziologické zvláštnosti senia

2.	Psychické zvláštnosti senia

2.1.

Výkonnost

2.2.	Psychologické výzkumy osob v seniu

2.3.	Pozitivní rysy stáří

3.	Teorie aktivního stáří a teorie uvolňování z aktivit

"Psychické zvláštnosti senia

Vývoj v období stáří plynule navazuje na dřívější fáze životního cyklu. Klesá výkonnost, ale ne stejně ve všech složkách. Je prokázáno, že některé dílčí schopnosti se za příznivých podmínek dále rozvíjejí až do vyššího věku. Zhoršuje se vnímání, čili ubývá schopnosti vyhodnocovat oklí. Za specifickou změnu, která je zároveň nejtěsněji spjata s biologickým procesem stárnutí se pokládá zpomalení duševních pochodů, a to již ve fázi zpracování podnětů, avšak individuální rozdíly jsou tak velké, že nelze zevšeobecňovat.

Výkonnost
Výkonnost závisí na řadě činitelů: na charakteru činnosti a na objektivních podmínkách k jejímu provádění, na vůli člověka a na stupni vynaloženého úsilí, na aktuální úrovni požadovaných schopností a dovedností, na funkčním stavu organismu, především na stavu receptorů, ústředního nervstva a efektorů. Experimentální výzkum ukázal, že na poklesu výkonnosti se u většiny činností podílejí změny v ústředním nervovém systému, především snížení kapacity centrálních procesů, jež zajišťují kontrolu činnosti v nepřetržitém sledu podnětů a reagování. Omezení kapacity lze částečně kompenzovat prodloužením doby, čili zpomalením činnosti. Není-li k dispozici delší doba, trpí přesnost výkonu. Přesnost a rychlost se tedy navzájem kompenzují. Úbytek tělesných a duševních funkcí se projevuje nejzřetelněji na maximálním výkonu. Pro kompenzaci dílčích ztrát je důležité ponechat staršímu člověku určitou volnost v tom, jak si činnost zorganizuje, jaké postupy zvolí a podobně. Obecně projevují starší osoby sklon přesunout důraz, pokud je to možné, z rychlosti na přesnost."