1.	Vymezení základních pojmů související s ochranou přírody

2.	Ochrana přírody a krajiny

2.1

Význam

2.2	Legislativa

2.3	Orgány ochrany přírody

2.4	Správa chráněných území

3.	Zvláště chráněná území

3.1	Historie vzniku

3.2	Charakteristika

3.3	Chráněné krajinné oblasti ČR

4.	CHKO Litovelské Pomoraví

4.1	Charakteristika oblasti

4.2

Geologie

4.3	Geomorfologie

4.4	Půdní poměry

4.5

Vodopis

4.6	Klimatické poměry

4.7

Flóra

4.7.1

Lesní biotopy

4.7.2

Lužní lesy a olšiny

4.7.3

Lesy pahorkatin

4.7.4

Nelesní biotopy

4.7.5

Nivní louky

4.7.6

Řeka a její břehy

4.7.7

Stojaté vody a mokřady

4.8

Fauna

4.8.1

Bezobratlí

4.8.2

Denní motýli

4.8.3

Brouci

4.8.4

Ryby

4.8.5

Obojživelníci a plazi

4.8.6

Ptáci

4.8.7

Savci

4.9	Správa CHKO Litovelské Pomoraví

5.	Použité zdroje:

5.1	Literatura

5.2

Internet

6.

Přílohy

"2 Ochrana přírody a krajiny

2.1 Význam
Ochrana přírody se zrodila na začátku 19. století jako snaha zabránit plošné exploataci přírodních zdrojů. Původní funkcí ochrany přírody byla konzervace relativně poškozených částí přírody formou vyhlašování striktních rezervací, s vyloučením hospodaření a často i přístupu člověka. Ochrana přírody také více začala záviset na iniciativě každého jednotlivce.
Základem kvalitního životního prostředí je bezpochyby zdravá příroda. Ochrana přírody se proto v celosvětovém měřítku stává nejzávažnějším úkolem a zároveň limitujícím faktorem rozvoje celé lidské společnosti.
Moderní pojetí ochrany přírody vyžaduje dokonalé poznání přírody jako celku, tzn. znalost jednotlivých přírodních složek, jejich vzájemných vztahů i souvislostí. K tomuto poznání slouží místa, kde jsou všechny přírodní složky uchovány v co nejméně ovlivněném stavu. Takovými místy by měla být především zvláště chráněná území. Budování jejich sítě a trvalá péče o ně je proto jedním z prvořadých úkolů státní ochrany přírody.

2.2 Legislativa
Současná ochrana přírody v Česku se řídí zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon doplňuje prováděcí vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. Tento zákon zcela nahrazuje původní zákon 40/1956 Sb.
Ochranou přírody a krajiny se podle zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.

2.3 Orgány ochrany přírody
Zákon definuje pravomoci orgánů ochrany přírody a také možnost nevládních organizací vstoupit do správního řízení, mohou-li v tomto řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Orgány ochrany přírody mohou, mimo jiné, ukládat pokuty fyzickým osobám za přestupky do výše 5000,-Kč, resp. do výše 10 000,-Kč. Tyto orgány mohou ukládat také pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti, a to do výše 500 000,-Kč.
Orgány ochrany přírody:
- Ministerstvo životního prostředí (MŽP)
- Krajský úřad (KÚ)
- Pověřený obecní úřad (tzv. obec třetího typu)
- Obecní úřad (OÚ)
Mezi orgány ochrany přírody také na území národního parku patří Správa národního parku a na území chráněné krajinné oblasti Správa chráněné krajinné oblasti. "

Práce obsahuje mapy a fotografie. Čistý text dosahuje cca 14 stran.