1.	Předmluva II

2.	Svoboda – psychologický problém

2.1

Marx

2.2	Pojem adaptace

2.3	Jaké má adaptabilita hranice

2.4	Pocit osamělosti

3.	Vyčlenění individua a dvojznačnost svobody

3.1	Odsouzenost ke svobodě

4.	Svoboda v době reformace

4.1	Středověký člověk

4.2

Renesance

4.3	Dvojznačnost svobody

4.4	Vztah k Bohu

4.5	Negativní důsledky nabytí svobody

4.6	Lutherovo učení

4.7	Kalvínovo učení

5.	Dva aspekty svobody moderního člověka

5.1	Vznik kapitalismu

5.2	Protestantismus

5.3	Moderní člověk

6.	Mechanismy úniku

6.1	Od Hobbese po Hitlera

6.2

Autorita

6.3	Rysy destruktivity

6.4	Ad konformita

7.	Psychologie nacismu

7.1	Hitlerův individuální vývoj

7.2	Mein Kampf

7.3	Politická praxe

"Svoboda v době reformace
- středověký člověk měl málo osobní svobody, ale zato měl pocit jistoty: nadnárodní katolická církev, která dávala jistotu spasení („vztah k Bohu spočíval spíše na důvěře a lásce než na nejistotě a strachu“ – s. 32); pevně přikován ke svému společenskému statutu; nemožnost pohybu
o „člověk se ztotožňoval se svou rolí ve společnosti; byl rolníkem, řemeslníkem, a ne jedincem, který náhodou má to či ono zaměstnání. Společenský řád byl pojímán jako řád přírodní“ → „Středověká společnost individuum nezbavovala svobody, protože 'individuum' ještě neexistovalo; člověk se ke světu vztahoval ještě svými primárními vazbami.“ (s. 32)
o zároveň měl „dost svobody vyjádřit se ve svém díle a v citovém životě. Ačkoli neexistoval žádný individualismus v moderním smyslu neomezené volby mezi mnoha možnými způsoby života (…) existovalo velké množství konkrétního individualismu v reálném životě“ (s. 32)
- v pozdním středověku se začala struktura společnosti výrazně měnit: vzrůst kapitálu spojený s individuální ekonomickou iniciativou → feudální třídní rozvrstvení odvozované od původu člověka začínalo být irelevantní – objevuje se diferenciace sociální
o nejprve v Itálii
- „Renesance byla kulturou bohaté a mocné vyšší třídy [tj. nikoli malých obchodníků a drobné buržoazie!](…) Masy, které se na bohatství a moci vládnoucí skupiny nepodílely, ztratily jistotu svého dřívějšího společenského postavení a staly se beztvarým davem, jemuž se lichotilo nebo vyhrožovalo“ (s. 34-35)
o u horní vrstvy se zrodila individualita, ale také osamělost: „všechny lidské vztahy byly otráveny tímto vášnivým bojem na život a na smrt pro udržení moci a bohatství. Solidaritu s bližním – nebo aspoň s členy vlastní třídy – nahradil cynický odstup; jiná individua byla nazírána jako 'předmět' užitku či manipulace (…) účelu“ (s. 35)
o nakonec se tato tendence obrátila proti samotným členům horní třídy: „Stal se sám pro sebe natolik objektem manipulace, jako byli pro něj jiní.“ (s. 35)
o objevuje se rozpor typický i pro většinu humanistických děl: „ruku v ruce se zdůrazňováním lidské důstojnosti, individuality a síly projevovali ve své filosofii nejistotu a beznaděj.“ (s. 35)
- odtud se vine až do našich časů touha jedince po vyniknutí, po slávě – život už nemá smysl sám v sobě, nýbrž má cenu pouze tehdy, když „se zrcadlí v ocenění druhých“ (s. 35)
o touha po slávě je dle Fromma „jediným prostředkem k umlčení nejistoty“
- na rozdíl od renesance je reformace „náboženstvím středních a nižších městských tříd a sedláků (…) páteří moderního kapitalistického vývoje v západní Evropě se stala střední městská třída“ (s. 36)
o proces individualizace však zásadně proměnil charaktery příslušníků střední vrstvy
- ve středověku řemeslník pevně zakotven v cechu; obchodník konal své obchody v podstatě na osobní úrovni – znal individuální potřeby svého zákazníka
- ekonomika musela být etická: „ekonomické zájmy jsou podřízeny reálnému životnímu zaměstnání, jímž je spasení“ (s. 37-38)
o materiální dostatek byl nutný proto, aby mohl člověk pomáhat potřebným; hrabivost byla smrtelným hříchem"