1.

Úvod

2.	Vývojová psychologie

2.1	Obecné znaky psychického vývoje

2.2	Teorie psychosociálního vývoje osobnosti E.H.Eriksona

3.

Stáří

4.

Ageismus

5.	Pozorované změny u stárnoucích lidí

5.1	Proměna emocionality

5.2	Psychické změny

5.2.1

Demence

5.2.2

Sociální význam demence

6.

Závěr

7.	Seznam použitých informačních zdrojů

“5 Pozorované změny u stárnoucích lidí
Hlavní změny pozorované obecně u stárnoucích lidí lze stručně – s určitou simplifikací a s uvedenou výhradou značných interindividuálních rozdílů – popsat v následujících bodech.
1. Zhoršuje se smyslové vnímání. Asi u 90% osob lze po 60. roce jejich věku zjistit výrazné zhoršení zrakové percepce a asi u 30% se výrazně zhoršuje sluch. To přináší s sebou ovšem nejen pokles jejich výkonu při některých pracovních činnostech, ale omezují se proto často i jejich možnosti rekreace (četba, naslouchání hudbě atd.). Kromě toho poruchy senzorické percepce často významně stěžují dostupnost komunikace s druhými lidmi, což může být provázáno podezíravostí, nejistotou, úzkostí nebo hněvivostí.
2. Zhoršuje se paměť. Především však paměť pro nové události, zatímco dávno minulé zážitky (např. z dětství) zůstávají většinou dobře v paměti uchovány. Kromě toho však bývají vzpomínky i obsahově a emočně zkresleny: minulé je obecně hodnoceno spíše pozitivně a starý člověk lpí potom až nepochopitelně na tom, čím byl a co měl, ať už je to postavení, majetek, zvyklosti nebo získané výsady. Často jde o určitou obranu proti pocitu ohrožení ze strany mladších, která je však z neporozumění hodnocena jako nepříznivá charakterová vlastnost.
3. Inteligence měřená běžnými inteligenčními testy zřetelně klesá ve vyšším věku. 75. letý muž, které dosahuje ve Wechslerově testu pro dospělé (WAIS) průměrné inteligence má tedy podle definice IQ 100, odpovídá svou výkonností mladému dospělému s IQ 76 (jeho výkonnostní koeficient je 76). Jestliže má nadprůměrnou inteligenci s IQ 130, pak jeho výkonnostní koeficient bude 112.
4. Afektivní prožívání nabývá ve stáří zřejmě poněkud jiné kvality. Citové prožívání se většinou stává méně bezprostředním a snižuje se intenzita nemocí – člověk se již tak snadno nenadchne pro nové, ale současně řadu situací dokáže hodnotit klidněji a racionálněji. Mnoho záleží ovšem na hodnotové orientaci každého člověka – pro mnohé je delší život příležitostí k tomu, aby člověk přehodnotil svůj dosavadní život a dosáhl nového porozumění smyslu svých činů. Taková moudrost je ovšem založena na celkové integritě osobnosti každého člověka a ne však u všech lidí vysokého věku.
5. Tvořivost. Měřena podle počtu nejvýznamnějších uměleckých, vědeckých a jiných prací klesá rovněž už od střední společnosti. Četné statistiky totiž ukazují, že ve všech odvětvích lidské tvořivé činnosti dosahují lidé svého vrcholu mezi 25. a 40. rokem a pak jejich produktivita zpravidla klesá...."