1.

Úvod

2.	Zákon o rozpočtovém určení daní – hlavní úloha

3.	Důvod pro novelizaci původního zákona č. 243/2000 Sb.

4.	Hlavní změny v novelizovaném zákoně

5.	Současná kritéria pro podíl obcí na sdílených daních

5.1.	Analýza nového kritéria

6.

Závěr

"Možnosti financování obcí jsou značným způsobem ovlivňovány legislativou a jejími změnami. V následující úvaze se proto zaměřuji na některé dopady novely zákona o rozpočtovém určení daní na příjmy obcí. Touto novelou došlo ke změně podílů jednotlivých obcí na daňových příjmech. Domnívám se však, že nově stanovená kritéria pro rozdělování daní nejsou příliš optimální.
Hlavním účelem zákona o rozpočtovém určení daní, který upravuje rozpočtové určení daně z přidané hodnoty, daní spotřebních, daní z příjmů, daně z nemovitostí a daně silniční, je vytvořit podmínky pro finanční nezávislost územních samosprávných celků na státu jako takovém. Naplnění požadavku finanční autonomie územních samosprávných celků a jejich právo na vlastní finanční zdroje vyplývá z Evropské charty místní samosprávy, která byla Českou republikou přijata v roce 1999.
V roce 2007 byla Parlamentem přijata novela zákona č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), která se stala zákonem č. 377/2007 Sb. s účinností od 1.1.2008. Novelizován byl tímto zákon č. 243/2000 Sb. Došlo ke změně vymezení daňových příjmů rozpočtů obcí a způsobu jejich výpočtu. Jinými slovy, zákon nově určuje, jak se daňové příjmy přerozdělují mezi obce a uvádí, jakým způsobem se vypočítá hodnota konkrétního podílu obce na daňových příjmech státu.
Důvodem pro novelizaci původního zákona č. 243/2000 Sb. byla častá kritika, která se týkala například přechodů mezi velikostními kategoriemi obcí. V případě, že obec dosáhla stanoveného hraničního počtu obyvatel (100, 10 000 nebo 100 000), byla zařazena do kategorie s vyšším koeficientem. Důsledkem tedy bylo zvýšení příjmů obce. Logickou snahou obcí bylo dostat se do kategorie s vyšším koeficientem. Jako příklad lze například uvést pokus města Hradce Králové přesvědčit okolní obce, aby se s Hradcem sloučily. Cílem bylo dosáhnout oné hranice 100 000 obyvatel. Jednání probíhala například s obcí Předměřice nad Labem, jejíž obecní zastupitelstvo však „nátlakový“ návrh Hradce Králové striktně odmítlo. Problematické byly rovněž opačné situace, kdy došlo k náhlému úbytku obyvatel a následnému propadu obce do kategorie s nižším koeficientem. V tomto případě došlo k znatelnému zhoršení finanční situace obce. Tento způsob rozdělování sdílených daní nebyl příliš nespravedlivý, ani efektivní. "

Práce obsahuje tabulku.