1.

Úvod

2.	Počátky řádu

3.	Řehole dle Bernarda z Clairvaux

4.	Základní hierarchie řádu

5.	Nejvyšší posty templářského řádu

5.1

Velmistr

5.2	Další významní hodnostáři řádu

6.	Přijetí do řádu

7.	Život v řádu

8.	Kárný systém řádu

9.	Aktivity templářů

10.	Další vývoj historie řádu

11.	Hlavní nepřátelé a strůjci spiknutí

11.1	Filip IV. Sličný

11.2	Vilém de Nogaret

11.3	Klement V.

12.	Konec řádu

13.	Osudy bývalých členů řádu

14.	Můj názor o konci řádu

15.	Mýty a legendy

16.	Závěr - meditace nad řádem

17.

Přílohy

17.1	Mapa Svaté země

17.2	Seznam papežů

17.3	Seznam velmistrů řádu

„Přijetí do řádu
Bratři - rytíři se mohli stát jen muži, pocházející z rytířského stavu, všichni, kdo vstoupili do řádu na věčný slib, museli odevzdat řádu veškerý svůj majetek (pokud vstoupili jako přidružení bratři a měli manželku, museli své manželce nechat dostatek peněz na obživu; do řádu nesměli vstoupit zadlužení lidé, neboť byla obava, že věřitelé by vymáhali své peníze od řádu).
Horní věková hranice pro vstup do řádu nebyla daná, mnozí mužové vstoupili do řádu na stará kolena, či když leželi na smrtelné posteli, ale i ti mohli být přijati a na poslední chvíli tak spasit svou duši.
Na rozdíl od jiných řádů templáři nestáli o přijímání dětí do svých řad, neboť chtěli již fyzicky vyspělé jedince. Pokud rodiče zaslíbili své dítě už v dětství řádu, obvykle se čekalo, než jinoch bude dospělý a teprve pak zopakoval jinoch vlastními ústy přísahu a mohl vstoupit do řádu. Ale v odlehlých domech řádu se někdy vychovávali děti s tím, že jsou to budoucí členové řádu, ale bylo to spíše ojedinělé.
Důležitou částí vstupu do řádu byl přijímací rituál: Nejvyšší přítomný hodnostář shromáždil bratry v domě kapituly a zeptal se jich, zda jsou jim známé některé důvody, proč by uchazeč neměl být přijat. Když nebyly, byl žadatel odveden do zvláštní místnosti, kde mu dva nebo tři zkušení bratři vysvětlili strádání, jež bude muset podstupovat, vstoupí-li do řádu: „A prohlási-li, že bude všechno dobrovolně snášet pro Hospodina a že chce být neustále, po všechny dny svého života, služebníkem a otrokem domu, měli se jej zeptat, zda má ženu za manželku nebo snoubenku nebo zda někdy složil přísahy či slib věrnosti jinému řádu nebo zda má dluh nějakému světskému člověku, který nemůže splatit, a zda je zdráv na těle a nemá žádnou skrytou chorobu nebo zda je vazalem nějakého člověka.“
Bylo velmi důležité, aby žadatel vypovídal pravdu, neboť pokud lhal, mohl být vyloučen z řádu.
Poté žadatel odešel zpátky do kapitulní místnosti a poklekl před receptora a požádal o přijetí.
Pak promluvil preceptor v tom smyslu, že žadatel vidí pouze vnějšek řádu, dobré jídlo a pití a s toho vyplývající pohodlí. Ale neuvědomuje si, že již nebude vlastním pánem, ale služebníkem jiných, které bude muset poslouchat a podrobit svou vůli řádu.
Pokud šlo o seržanta, mohl dostat příkaz, aby zastával jeden z nejpodřadnějších úkolů např. u pece, ve mlýně, v kuchyni, u velbloudů, u vepřů…
Poté uchazeč znovu odešel z místnosti a receptor se potřetí zeptal, zda nejsou důvody, proč by neměl být přijat. Uchazeč se vrátil a byla mu znova poležena tatáž řada otázek, ale tentokrát již přísahal na evangelia, že mluví pravdu. Pak přísahal poslušnost, zdrženlivost, chudobu a slib dobýt a bránit Jeruzalém. Pak mu byl dán plášť kolem ramen a zavázán. Bratr kaplan měl odříkat předepsaný žalm Ecc quam bonum a motlitbu k Duchu svatému a každý z bratrů měl odříkat otčenáš. A ten, kdo z něho činí bratra, měl by ho pozvednout a políbit jej na ústa. Je zvykem, že jej políbí i bratr kaplan.
Nově přijatý se poté posadil před receptora, který mu objasnil přestupky, za které by mohl být z řádu vyloučen nebo za které by ztratil hábit."

Práce obsahuje mapu. Čistý text práce dosahuje cca 20 stran.