1.

Úvod

2.	Popis děje

3.	Kompozice díla a hlavní myšlenka

4.

Závěr

"Nana sama si ani v nejmenším nepřipouští, co svým chováním se způsobuje. Naopak se považuje za velice hodnou a obětavou - vždyť všichni ti muži za ní běhali jako pejsci dobrovolně a ona vždycky byla ten, kdo s nimi soucítil. To jen dobré srdce jí přece nikdy nedovolilo poslat je pryč od jejích dveří.
Do jednoho muže se Nana ale opravdu zamiluje. Je to herec Fontan, se kterým se pokusí žít v jedné domácnosti. Ten ji však začne bít a tak je nucena od něj utéct a začít opět život kurtizány, tentokrát však „v rukavičkách".
Právě tehdy se odstěhuje do venkovské vily, kterou jí koupí jeden z jejích milenců a tam si zve neustále spoustu pánských návštěv. Už ani Zoe nedokáže zabránit tomu, aby se v domě všichni vzájemně nepotkávali. Bydlí tam i Nanina přítelkyně z dob jejích začátků, přezdívaná Sametka, a projevuje se i Nanino lesbické zaměření.
Nanin syn Ludvíček nakonec umírá na neštovice. Když se Nana dozví, že na následky svého zranění zemřel i Zizi, uspořádá dražbu, všechno prodá a odjede neznámo kam. Nějakou dobu koluje domněnka, že do Káhiry, ale protože o ní nikdo nemá žádné zprávy, společnost na ní po několika měsících zapomene. Nana se do Paříže nakonec vrátí, propukly u ní však také, stejně jako u Ludvíčka, neštovice a ona jim podléhá.
Známý životní příběh pařížské kurtizány Nany je součástí dvacetidílného románového cyklu „Rougon-Macquart". Děj se odehrává v letech 1852-1870, tedy za vlády Napoleona III. Zola chtěl tímto přírodním a sociálním příběhem ukázat důsledky biologických předpokladů a sociálních podmínek obyčejné rodiny za druhého císařství.
Pro autora nebyly určující lidské představy ideálů ani jejich soužití. Zola chtěl co nejdůkladněji prozkoumat materiály a sociální okolnosti té doby, chtěl přenést do literatury současnou vědeckou představu o zákonitostech v evoluci a nauce o dědičnosti, ale i využít pozitivních společenských teorií. Naprosto bez obalu popisuje nuzné poměry, ve kterých žila velká část francouzského obyvatelstva. Rovněž zřetelně odhaluje neméně katastrofální duševní stav lidí, který předvedl člen rodiny Rougon-Macquart. Aby se víc přiblížil době i okolí, používá jazyk odpovídající prostředí. Ukázal zde veškerou špínu a bahno společnosti. Po vydání Nany v roce 1880 se čtenáři velmi bouřili nad její skandálností. Dcera Gervaisy Maquarte a alkoholika Coupeaua , která se prodala za předpokládaný společenský vzestup, se stala literárním symbolem zkázy.
Současně odhaluje Zola domnělou počestnost svobodných i milenců z vládnoucí třídy jako hru na dvě strany. Ve svém románu nevyjadřuje pouze kritiku společnosti, ale rozebírá i politickou situaci té doby a zabývá se i aktuálními politickými otázkami.
Tato sporná kniha se stejně jako Zabiják stala bestsellerem.
Zola byl kvůli očerňování armády odsouzen, ale před výkonem trestu stačil uprchnout do Anglie. Zpět se vrátil až o rok později a zde také roku 1902 zemřel. V roce 1908 obdržel místo v Panthéonu. Jeho dílo patří k nezapomenutelnému dědictví světové literatury."