"Jako malá Marie nikdy nepoznala svého otce, který podle její matky zahynul ve válce. Spolu s matkou se odstěhovaly do Paříže ke strýci Curtiovi, který byl majitelem vlastnoručně vytvořeného kabinetu voskových figurín. Umění vytvářet voskové figuríny se od něj Marie učila již od dětství. V dospělosti pak v tomto řemesle nabyla dokonalosti a ve své dovednosti předčila i samého Curtia. Díky svému umění se osobně seznámila téměř se všemi důležitými osobnostmi tehdejší Francie včetně královské rodiny. Na dvoře Ludvíka XIV. strávila několik let, které jí pomohly nahlédnout do zákulisí života šlechty. Stala se důvěrnou přítelkyní královy sestry Anny. Během I.Francouzské revoluce musela královský důr opustit a nastěhovat se zpět ke Curtiovi, aby si tak zachránila život. Společně pak jezdili po francouzských hřbitovech a snímali posmrtné masky z useknutých hlav. Pomocí sádrových otisků pak tvořili posmrtné výrazy popravených, o které byl v kabinetu velký zájem. Postupně mezi useknutými hlavami nacházeli ostatky celé královské rodiny. Curtius zemřel krátce po skončení revoluce a teprve tehdy se Marie dozvěděla, že byl jejím skutečným otcem. Nedlouho na to se nešťastně provdala za Francoise Tussauda, který ji po celý život jen využíval a nechal se jí živit. Ve Francii utuchal zájem o její dílo, a proto utekla s třiceti figurínami a starším synem do Anglie. Nejprve s figurínami kočovala od města k městu a odváděla část zisku z prohlídek člověku, který jí pomohl utéci z Francie. Později se ale usadila a osamostatnila a teprve tehdy se jí a její práci konečně dostalo zaslouženého obdivu a pocty."