1	Etika a morálka - definice

2.	Etika obchodu

2.1	Vymezení tematiky (předmětu)

2.2	Slučitelnost etiky a podnikání

3.	Etika obchodu v praxi

3.1	Etické dokumenty

3.1.1

Etické kodexy

3.1.1.1

Pozitiva a negativa

3.1.1.2

Kodex českého managera

3.2	Společenská odpovědnost obchodu

3.2.1

Henry Ford

3.2.2

Argumenty proti odpovědnosti obchodu

3.2.3

Argumenty pro odpovědnost obchodu

4.	Použitá literatura

Etika obchodu je ve světě chápána jako součást etiky, jejímž základem je judaisticko-křesťanské desatero. Její hlavní úlohou je hledání rovnováhy mezi ekonomickými zisky a společenskými důsledky. Proto je tato část etiky kontroverzní a při řešení konkrétních problémů neexistuje jednotný přístup. Vyskytuje se mylná představa, že podniky se chovají morálně postupují-li podle litery zákona. Není však na světě zákon, který by dokázal určit, zcela přesně a univerzálně definovat, co je etické a co není. V průmyslově vyspělých zemích s právními tradicemi řeší stát prostřednictvím zákonů pouze základní problémy. Přednost mají morální zásady a pravidla obchodu, jejichž dodržování si vynucuje konkurenční boj.
Na to, jestli jsou slučitelné etika a obchod, se vyskytují protichůdné názory. Přetrvává stále mezi veřejností názor, že podnikání = (rovná se) nemorální. To podporuje i tvrzení, že „etika nemá nic společného s ekonomikou a ekonomika nemá nic společného s etikou“. Oproti tomu například vedoucí pracovníci významných amerických korporací prohlašují: „vyplatí se chovat eticky“. Slučitelnost a propojenost ekonomiky a etiky si uvědomíme, když poznáme, že se obě zabývají týmž, i přes jejich odlišnost. Každé obchodní rozhodnutí s sebou nese etické prvky. S ohledem na to, že obchod se považuje za izolované úsilí s hodnotami odlišnými od hodnot okolní společnosti, je úkolem etiky obchodu tento obecný pocit odstraňovat. Základem pro etiku obchodu jsou poctivost a spravedlnost.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let probíhaly četné diskuse o etice obchodu. Mnoho společností vydalo nové etické dokumenty, které patří do jedné ze tří základních kategorií: firemní kréda, etické kodexy a deklarace hodnot.

Deklarace hodnot: prohlášení společnosti, kterým se hlásí k zájmu o kvalitu svých výrobků a služeb, o bezpečí zákazníků a o problémy svých zaměstnanců.
Firemní krédo: vytyčuje etickou odpovědnost organizace vůči zainteresovaným; jedná se o několik odstavců formulujících etický postoj organizace. Kréda nejsou obvykle dostatečně přesná pro velké nadnárodní společnosti s rozdílnými divizemi.
Etický kodex: nejrozšířenější několikastránkové brožury obsahující detailní diskusi etických postojů. Je to typický produkt anglosaského světa.

Již v padesátých letech přijalo etické kodexy 15% velkých amerických společností, v šedesátých letech jich již bylo 40%. Centrum pro etiku na Bentley College našlo v roce 1986 kodexy u 93% dotazovaných velkých společností. Analýza kodexů amerických korporací provedená na konci 80. let odhalila tři hlavní principy platných kodexů:
1. Organizace má být dobrým a spolehlivým občanem.
2. Je nutné vystříhat se všeho nezákonného nebo nesprávného, co by mohlo poškodit organizaci.
3. Je třeba chovat se dobře vůči zákazníkovi."

Seminární práce z předmětu Zahraniční obchod. Univerzita J.E. Purkyně, FSE, Ústí nad Labem.