1.

Úvod

1.1.	Proč právě hipoterapie?

1.2.

Cíl práce

1.3.

Metody

2.	Hipoterapie jako jedna z forem léčby postižených

2.1.	Historie léčebného ježdění na koni

2.2.	Česká hiporehabilitační společnost

2.3.	Definice hipoterapie

2.4.	Rozdělení hipoterapie

2.5.	Požadavky na koně pro hipoterapii

2.6.	Odborný tým a jeho úloha v hipoterapii

2.7.	Formy realizace hipoterapie v praxi

2.8.	Využití léčebného ježdění na koni u různých onemocnění

2.9.	Paravoltiž

3.	Využití hipoterapie u dětí s DMO

3.1.	Obecná hipologie, příprava a denní režim koně

3.2.	DMO – rozdělení, příčiny

3.3.	Choroby přidružené k DMO

3.4.	Péče o děti s DMO v ÚSP Bystré u Poličky

3.5.	Aplikace hipoterapie u dětí s DMO

3.6.	Metody používané u hipoterapie

3.7.	Tábor s dětmi

3.8.	Pomůcky při hipoterapii

3.9.	Bezpečnost práce s koňmi

3.10.

Charakteristiky vybraných dětí

4.

Závěr

5.

Resumé

6.	Seznam bibliografie

Předpokladem správné hipoterapie je správný sed, měkký, klidný krok koně a bezpečnost dítěte. Správný sed je sed pacienta obkročmo v sedle anebo přímo na hřbetě koně s fyziologickou, svalově stabilizovanou lordózou, přičemž váha těla je symetricky rozdělena na obě poloviny. Břišní svaly jsou stažené, tělo vzpřímené, ramena volně spuštěna s přitáhnutými lopatkami a neodstávajícími lokty. Hlava má být ve středním postavení a temeno tvoří nejvyšší bod těla. Dolní končetiny jsou pokrčeny v kyčelním a kolenním kloubu. Ucho, ramenní a kyčelní kloub by měly tvořit jednu přímku. Jen správný sed na koni umožňuje zasazení do pohybu koně. Z tohoto důvodu je nutné pacientovi vše vysvětlit v klidu, když kůň stojí, srovnáme ho do správné pozice a požadujeme, aby si ji uvědomil. Když se kůň rozejde a pacient svou pozici neudrží, opět zastavíme, aby si pacient uvědomil, co dělá špatně a srovnáme ho do správného sedu. Toto provádíme opakovaně tak dlouho, až si pacient sed dobře zafixuje.
Přenos pohybu z koně na jezdce se uskutečňuje pánví. Pohyblivost pánve rozhoduje o přenosu kmitů na trup pacienta a je tedy podmínkou účinnosti hipoterapie. Na stabilizaci i pohybu se podílí břišní, zádové, hýžďové a stehenní svalstvo.
U malých dětí sedí rehabilitační sestra za dítětem a koriguje jeho sed. Především si opírá dítě čelem o hrudník, fixuje nožičky a dbá na správné postavení hlavičky a ramen. Až dítě sed zvládne, posazuje si ho čelem po směru jízdy a když sedí samo, jistíme ho ze země z obou stran. Další možnost je dítě ležící na břiše na koňském hřbetě, kdy přenos pohybu v kroku koně zprostředkuje trupu a páteři dítěte pohyb vpřed, což odpovídá lezení nebo plazení. Poloha na břiše je pro dítě náročnější vzhledem k rychlejší únavě, proto lze přechodně zavést relaxační polohu v lehu na uchu. Při poloze vleže nedáváme helmu, aby se zabránilo nežádoucímu vychýlení krční páteře a také je vhodné z důvodu většího pohodlí dát pod obličej ručník nebo plenku. Když jezdíme bez přilby je nutná větší opatrnost!"

Absolventská práce. VOŠ pedagogická Litomyšl - Pedagogika specifických činností ve volném čase.