1.

Úvod

2.	Osídlení blučinského katastru

2.1	Poznámky k pravěkému až ranně středověkému osídlení

2.2	Osídlení Blučiny a okolí v době bronzové a halštatské

3.	Situace během výzkumu

3.1	Padělky u Boží muky

3.2	Stratigrafická situace

4.	Výsledky výzkumu

4.1	Obecné výsledky

4.2	Pět základních skupin objektů

4.3	Zahloubené objekty únětické kultury

4.3.1

Objekt 502

4.3.1.1

Terénní situace

4.3.1.2

Nálezy

4.3.1.2.1

Keramika

4.3.1.2.2

Kostěná a parohová industrie

4.3.1.2.3

Ostatní

4.3.1.3

Shrnutí

4.3.2

Objekt 507

4.3.2.1

Terénní situace

4.3.2.2

Nálezy

4.3.2.2.1

Keramika

4.3.2.3

Shrnutí

4.3.3

Objekt 508

4.3.3.1

Terénní situace

4.3.3.2

Nálezy

4.3.3.2.1

Keramika

4.3.3.2.2

Lidské kosterní pozůstatky

4.3.3.2.3

Zvířecí kosti

4.3.3.3

Shrnutí

4.3.4

Objekt 511

4.3.4.1

Terénní situace

4.3.4.2

Nálezy

4.3.4.2.1

Keramika

4.3.4.2.2

Kostěná a parohová industrie

4.3.4.2.3

Ostatní

4.3.4.3

Shrnutí

4.3.5

Objekt 515

4.3.5.1

Terénní situace

4.3.5.2

Nálezy

4.3.5.2.1

Keramika

4.3.5.2.2

Kostěná a parohová industrie

4.3.5.2.3

Ostatní

4.3.5.3

Shrnutí

4.3.5

Objekt 516

4.3.6.1

Terénní situace

4.3.6.2

Nálezy

4.3.6.2.1

Keramika

4.3.6.3

Shrnutí

5.	Zhodnocení jednotlivých keramických skupin

6.

Závěr

„3.2.6. Objekt 516
Terénní situace
Objekt s číslem 516 se nacházel ve čtverci 3c. Po skrývce se odhalilo jeho přibližně oválné špatně rozpoznatelné ústí o rozměrech 200 x 140 cm. Z východní strany byl půdorys jeho ústí narušen recentní rýhou (503). Nejdříve byla vytěžena jeho severní polovina po obvyklých dvaceticentimetrových vrstvách, takže se vytvořil profil s východo-západní orientací.
Absolutní hloubka tohoto objektu činila asi 70 - 80 cm a právě v této hloubce se jeho půdorys jevil spíše jako nepravidelný kruh než ovál.
Zásyp objektu 516 tvořila středně ulehlá tmavě hnědá až černá hlína označená jako uloženina číslo 120. V hloubce 20 cm a více byla hlína kypřejší a tmavší – téměř černá. Místy jde o hlínu lehce jílovitého charakteru.
Převážně na dně, ale i v rámci celého objektu, se nacházelo velké množství keramických střepů, ba téměř části nádob.
Dno objektu bylo vůbec poměrně dost zajímavé, neboť v hloubce 70 – 80 cm se mimo střepy nacházelo také velké množství poměrně velkých kamenů.

Nálezy
Keramika
Objekt 516 patřil mezi nejbohatší objekty na lokalitě a čítal na 280 keramických střepů, z čehož jsem napočítala 38 okrajů, 237 výdutí, 4 ouška a jedno dno.
Střepový materiál byl rozmanitý a často zdobený rýhami nebo – častěji – různými žlábky a velkými a i menšími výčnělky.
Skupina I zahrnovala 41 keramických fragmentů, z nichž bych se chtěla zmínit o pěti exemplářích. Ve třech případech I-77, I-78, I-79 (tab.15c), si jsou střepy cihlové barvy velmi podobné jak úpravou svého povrchu, tak také mocností, která činí asi šest milimetrů. Všechny tři jsou ozdobeny poměrně hlubokým výrazným žlábkem, ale v jednom případě (I-77, tab.15c) je tento asi osmimilimetrový žlábek přerušen oválným výčnělkem, který přesahuje ve spodní části šířku žlábku a jeho značná část zabíhá na plochu samotné výduti.
Podobný žlábek, ovšem ne tak výrazný se nachází na střepu I-80 (tab.15d), jehož mocnost činí 8 mm.
Za zmínku stojí také fragment I-81 (tab.15d) se třemi nepravidelnými rýhami ve střední části. Rýhy jsou od sebe vzdáleny nejvíce 6 a nejméně 2,5 mm.
I když tato skupina zahrnovala 41 kusů keramiky včetně dvou nezdobených střepů velkých rozměrů, zdá se, že se podílela na těle maximálně pěti až šesti nádob. Bohužel nebylo možné (i přes jejich rozměry) nádobu rekonstruovat.
Skupina II byla zastoupena jen 33 hlazenými a leštěnými střepy, z nichž za zmínku stojí fragment II-260 (tab. 17a) zdobený čtyřmi dvojicemi tenkých vodorovných rýh. Ty jsou od sebe vzdáleny asi tři milimetry a jejich rozestupy jsou nepravidelné od 1,5 mm do několika desetin milimetru.. Jde o velmi jemný střep o mocnosti pouhé 4 milimetry.
Do stejné skupiny patří fragment keramiky II-249 (tab.15e) zdobený čtyřmi drobnými obvodovými žlábky navazujícími těsně na sebe.
Ovšem nejzajímavější střep této skupiny je II-256 (tab.15f), na němž je patrný výčnělek s oválnou místy až obdélnou základnou o velikosti 1 x 1,7 mm. Z tohoto pět milimetrů vysokého výběžku vybíhají do tří směrů kolmo na sebe čtyři mělké rýhy. Lze předpokládat, že směřovaly i na stranu čtvrtou a právě na jejich průsečíku se nacházel onen výběžek. Střep je tu však nedochován a část s kouskem výběžku je odlomena, takže se o straně čtvrté můžeme jen dohadovat. Rýhy jsou od sebe vzdáleny nepravidelně od 1,5 do 4,5 mm, ale v jednotlivých směrech se jejich vzdálenosti podobají.“

Práce obsahuje tabulky. Čistý text práce dosahuje cca 17 stran.