1.

Úvod

2.	Vývoj peněz

2.1.	Významné mezníky vývoje peněz na českém území

3.

Padělání

3.1.	Ochrana před paděláním

3.1.1.

Vývoj ochranných prvků

3.1.2.

Ochrana českých platidel

4.

Euro

4.1.	Ochranné znaky

4.2.	Nejdůležitější dokumenty vymezující výrobu a reprodukci europeněz

4.3.	Nejdůležitější dokumenty v boji proti padělání eura je vymezen v následujících dokumentech

4.4.	Boj proti padělání eura na úrovni EU

4.5.	Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).

4.6.	Europol je organizace zřízená EU.

5.

Závěr

"Spolu se vznikem výměnného obchodu se také vytvářely tendence k padělání. Například kakaové boby, které byly jako platidlo používány v Jižní Americe, padělatelé znehodnocovali tak, že ze slupky vyjmuli jádro, které nahradili kuličkou z hlíny. V Severní Americe se platilo mušličkami černé a bílé barvy, přičemž černé byly hodnotnější než bílé. Proto se nemůžeme divit, že bílé mušličky byly často přebarvovány na černo.
Nepodařilo se mi najít záznamy o tom, kdy se začalo s paděláním mincí, avšak předpokládá se, že to bylo téměř současně s jejich zavedením. Kupříkladu archeologové našli dvě mince, pravou a padělek, pocházející z 2. stol. př. n. l. První padělky se však jistě objevovaly už dříve, neboť Solónovy zákony (6. stol. př. n. l.) zmiňují trest smrti za falšování.
A jak to bylo s tresty za padělání? Byly velmi vysoké. Trestalo se například deportací, usekáváním rukou, hozením za živa do vařící vody nebo popravou. V Říme byl odhalený penězokazec odsouzen k smrti (nejčastěji rozsápáním dravo zvěří v aréně) a ten, který ho udal, byl osvobozen od všech poplatků a daní. Otrok pak dostal svobodu. „V Anglii se používal takzvaný „boží soud“, což v praxi znamenalo, že se souzenému daly do dlaně žhavené kousky kovu a podle výrazu v jeho tváři se rozhodovalo o vině či nevině.“ Snad z této vyšetřovací metody pochází rčení „ Poctivého nepálí“.“ V Americe se v 17. století trestalo uříznutím uší, vypálením cejchu v podobě písmene „R“, zbitím důtkami a veřejným vystavením na pranýři. Tresty se kombinovaly, ovšem kromě případů, kdy provinilec dostal jen pokutu nebo byl naopak odsouzen k trestu smrti.

Co vlastně znamenají pojmy „padělání peněz“, „penězokazectví“? Georgij Polskoj je vysvětluje následujícími způsoby:
1. padělání je nelegální výroba platných peněz daného měnového teritoria s úmyslem zavést je do oběhu jako pravé peníze,
2. pozměňování peněz. Úprava peněz nižší hodnoty tak, aby tyto mohly být vydávány za peníze hodnoty vyšší,
3. úprava letopočtu na minci běžného ročníku tak, aby vznikl ročník vzácný,
4. snižování hmotnosti mincí,
5. ražba nebo vydávání vlastních peněz na území podléhajícím suverénnímu panovníkovi nebo státu bez jeho povolení,
6. oficiální výroba mincí vzhledově podobných hodnotnějším mincím nebo z materiálu horší jakosti,
7. výroba historických mincí s vysokou sběratelskou hodnotou
8. výroba zcela smyšlených mincí určených zejména jako rarity pro sběratele.
Trestní právo hledí na předcházející body z více stran. V některých případech jde o padělání, jiné jsou klasicikovány pouze jako podvod nebo přípravu podvodu. Pohled na tyto body se také liší v různých zemích. Co je trestné v jedné zemi, nemusí být trestné v zemi druhé. Sjednocení náhledu na padělání přinesla 20. 4. 1929 „Úmluva o potírání penězokazectví“ podepsaná v Ženevě.
Podle českého trestního řádu jsou padělanými penězi (bankovkami i mincemi) české i cizozemské peníze, které byly padělány. Jsou jimi jakékoliv napodobeniny, které vzhledem ke své kvalitě mohou být při udávání, třeba jen za určitých okolnosti, zaměněny s pravými penězi, a tak se dostat do oběhu. Padělání je pak definováno jako úplné vyhotovení peněz bez oprávnění, a to s cílem, aby vypadaly jako pravé.
Obecně by se dalo říct, že padělání je trestný čin, který pokud zůstane neodhalen, může ohrožovat důvěryhodnost měny.

Kuriózní případy padělání
John Potter byl jedním z nejbohatších občanů kolonie Rhode Island na začátku 17. století. . V této kolonii se významní lidé vlastoručně podepisovali na vydávané bankovy a J. Potter patřil mezi ně. Jednoho dne J. Potter i se svým pomocníkem navštívil místní tiskárnu a nechal si podrobně popsat proces výroby peněz. Brzy poté se v oběhu začaly objevovat peníze jeho vlastní výroby. Když se mezi lidmi začalo mluvit o tom, že se objevily falešné peníze, byl mezi prvními, kdo se to dověděl. Potter vzal několi svých a několik falešných bankovek a šel do tiskárny za mistrem, kde si stěžoval na špatnou kvalitu peněz. Tiskař o padělcích nevěděl a proto se zapřísahal, že mince jsou pravé. Stěžoval si na rychlé opotřebení tiskové desky nebo kvalitu barev. Potter jej donutil podepsat prohlášení, že rozdíly na penězích jsou zapříčiněny nedbalostí. Potterova tiskárna fungovala ještě dlouho, ale nakonec byla odhalena. To už byl Potter tak bohatý, že si za na tu dobu nepředstavitelných 10 000 liber zachránil život a dokonce se mu podařilo uniknout před pranýřováním, vypálením cejchu i uříznutím uší. "

Čistý text dosahuje cca 13 stran. Práce obsahuje grafy a tabulku.
Práce obsahuje množství pravopisných chyb a překlepů.