1.

Agrese

1.1.	Teorie vrozené agrese

2.

Šikana

2.1.	Definice šikany podle metodického pokynu Ministerstva školství MŠMT č. 28 275/2000-22

2.2.	Jak bojovat proti šikaně?

"Agrese (z latiny ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout) je psychologicko-sociologické pojetí chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci.

Teorie vrozené agrese
Podle psychoanalytika Sigmunda Freuda jsou dva základní zdroje lidské energie – libido (životodárná a o rozkoš usilující energie) a thanatos (destruktivní energie). Základní zdroje energie soupeří mezi sebou, čímž způsobují konflikty a rozpory v lidském chování. Právě pudem thanatos je podle Freuda agrese způsobena.
Konrad Lorenz (1950) zase tvrdil, že agrese je vrozená. Na základě studií ptáků a ryb se domníval, že agresivní energie se v jedinci hromadí a ventiluje např. při sportu, což zvyšuje bezpečnost společnosti.
V roce 1939 navrhl Dollard a jeho spolupracovníci vysvětlení agresivity na základě frustrace. Pokud nemohou lidé dosáhnout nějakého vytyčeného cíle či nemohou uspokojit svou potřebu, vyvolává to v nich agresivitu. Frustrace vede vždy k agresivnímu jednání.
Seligman (1975) poukazuje, že dlouhodobá frustrace může naopak vést k pasivitě. Agresivita je zaměřená na jiný objekt, tzv. „obětního beránka“.
Bandura (1976) předpokládá, že agrese je naučená. Lidé se chovají agresivně, protože během svého života zjistili, že se jim to vyplatí.

Šikanu můžeme definovat jako násilné ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který se nemůže této situaci vyhnout a není schopen se jí účinně bránit.
U šikany jde o závažnou agresivní poruchu chování, u kterého dochází k porušování sociálních norem a které je spojeno s násilným omezováním základních lidských práv.
Chování, v němž se objevují prvky šikany, lze sledovat už ve středním školním věku. Šikana má s rostoucím věkem stoupající tendenci a má většinou charakter fyzického násilí nebo vydírání.

Když žák pravidelně druhému bere svačinu, je to šikana? Nebo „oběti“ píše výsměšné vzkazy, je to jenom legrace? Ona hranice, kde končí legrace a začíná šikana, je nesmírně tenká. Podle současných výzkumů (uvádí je ve své knize Skrytý svět šikanování na školách Michal Kolář) je šikanou postiženo kolem tří set tisíc dětí.
Šikanující agresor je obyčejně fyzicky zdatný a silný, většinou s potřebou se předvádět a dokazovat svou převahu nad ostatními. Bývá necitlivý a bezohledný, necítí se vinen. Jeho jednání může být samozřejmě ovlivněno i rodinným prostředím. Rodiče šikanujících dětí mohou v tomto agresivním jednání své děti i podporovat. Dětem chybí z jejich strany vřelý zájem o ně a převládají u nich negativní postoje k nim.
„Škoda každé facky, která padne vedle.“ Toto české rčení má jistě v sobě část pravdy. Fyzický trest si podle mého dítě občas zaslouží, ale v přiměřené míře."

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese;
http://pf.ujep.cz/user_files/psychologie-1-14.pdf.; http://www.seminarky.cz/Sikana-mezi-detmi-538; http://referaty-seminarky.cz/sikana-a-sikanovani-ve-skole/.