1.	O problému chudoba

1.1.	Co je to chudoba

1.2.	Základní koncepty chudoby

1.2.1.

Subjektivní a objektivní

1.2.2.

Absolutní a relativní

1.3.	Chudobu měříme

1.4.	Kritéria pro stanovení chudoby

1.5.	Řešení chudoby

1.6.	Indikátory chudoby

2.	Chudé domácnosti podle různých typů chudoby v zemích a regionech EU a v České republice (v %) - tabulka

3.	České domácnosti podle výše průměrného měsíčního příjmu na 1 člena – tabulka

4.	Sociální vyloučení

5.

Závěr

"O problému chudoba lze hovořit už od vzniku lidstva. Jde o jev přítomný i v současné době jak v rozvojovém světě, tak i v zemích, které se dnes řadí mezi špičku nejvyspělejších zemí. Jedním z důležitých úkolů je vytvořit nástroje k řešení chudoby a soustavně dbát o tvorbu podmínek a klimatu, které by vedly k předcházení vzniku chudoby. Myslím si, že pokud nebude docházet k předcházení vzniku chudoby, bude se chudoba stále prohlubovat a bude jí postiženo čím dál více lidí.
Chudoba je stav, kdy lidé nejsou schopni uspokojovat své základní životní potřeby v míře, kterou společnost v dané době uznává jako minimální či nezbytně nutnou. Lidé nejsou schopni získat vlastními silami prostředky k tomu, aby zajistili vlastní existenci. Chudoba je důsledkem toho, že člověk nemá rovný přístup k příjmům a bohatství. Je vymezována jako hmotná nouze, ale i jiné nouze (např. sociální, bytovou aj.). Je faktem nižšího životního standardu. Je problémem širším, protože ovlivňuje chování člověka, postoje, zařazování a místo ve společnosti. Dnes se proto všeobecně říká, že chudobu by neměli připustit ani jednotlivci ani společnost jako celek. V přístupech k chudobě by se měly odrážet etické normy. Podle mě by se měli lidé snažit si zachovat etické normy, i když se lidé ocitají v chudobě nebo na její hranici. Je to pro ně asi hodně těžké, ale důležité pro společnost.
Existuje řada aktivit zaměřených na zmírňování chudoby a sociálního vyloučení, které se tím zabývají např. Unesco, Radou Evropy aj. institucemi.
Za chudé země jsou často považovány ty, v nichž HDP v přepočtu na obyvatele je nižší než 600 dolarů. K takovým zemím se dnes řadí cca 60 států světa.
Úkol sociální politiky – alespoň přijatelným způsobem chudobu zvládnout a řešit – je nadmíru závažný a složitý.
Jsou rozlišovány dva základní koncepty chudoby: subjektivní a objektivní.
Koncepty subjektivní chudoby vycházejí z toho, zda se lidé cítí být chudými či nikoli. Jsou založeny na hodnocení vlastní životní situace jedincem či domácností. Výpověď o chudobě není dostatečně přesná a zpravidla je vždy nadhodnocena.
Koncepty objektivní chudoby vycházejí z analýz sociálněekonomických informací o životních podmínkách v dané společnosti a respektují také makroekonomické souvislosti. Jsou stanovovány zpravidla státem nebo jinou autoritou. Chudoba je výsledkem odborného posouzení a společenského konsenzu. Slouží ke stanovování oficiálních hranic chudoby.
Absolutní chudoba je dána subsistenčním minimem, tedy prostředky, které umožňují uhradit potřeby holého přežití v dané společnosti.
Relativní chudoba vychází z rozložení příjmů ve společnosti a je pohyblivá v závislosti na vývoji celkové příjmové úrovně. Obvykle je určena jistou vzdáleností od průměrného životní-ho standardu (např. průměrného čistého příjmu připadajícího na osobu).
Časté jsou i další chudoby, jako je např. moderní chudoba, stará chudoba (staří, nemocní a postižení jedinci, osamělé matky apod.), nová chudoba (nezaměstnaní, neúplné rodiny), sekundární chudoba zdůrazňující zpravidla určité specifické skutečnosti vedoucí k chudobě."

Čistý text dosahuje cca 3 stran. Práce obsahuje tabulky a schéma.
V práci je opominut zdroj: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2902/Zaverecna_zprava_2005.pdf.