1.

Úvod

2.	Dale Carnegie: Jak získávat přátele a působit na lidi

3.	Mark H. McCormack: Co vás nenaučí na Harvardu aneb jak úspěšně podnikat

4.	Vladimíra Khelerová: Komunikační a obchodní dovednosti manažera

5.	Milan Mikuláštík: Komunikační dovednosti v praxi

6.	Stephen R. Covey: Sedm návyků vysoce efektivních lidí (Skutečně efektivních lidí)

7.	Jan Atle Andersen

"Další kniha, která mě zaujala je Komunikační dovednosti v praxi od Milana Mikuláštíka, zde jsem se například dozvěděla, co je to:

„Komunikační kanál – je cesta, kterou je nějaká informace posílána, při komunikaci tváří v tvář (face to face) jsou hlavním kanálem zvuky, pohledy a pohyby těla, mohou to být dotyky v podobě stisku ruky, příjemně vonící parfém, vkusné oblečení, příjemný hlas (působíme tím na čtyři smysly zároveň). Při zprostředkovaném komunikování (pomocí telefonu, televize, rádia, novin, kazetové nahrávky…) jsou komunikační prostředky poněkud ochuzenější.

Feed back (zpětná vazba) – reakce na přijatou zprávu v podobě potvrzení a způsobu interpretace. Zpětná vazba je při komunikování velmi důležitá, neboť udržuje oba účastníky v komunikační situaci, dává informaci o tom, jak je zpráva přijata a chápána. Při osobním kontaktu je vždy větší šance pro zpětnou vazbu, a tím také pro porozumění. Zpětná vazba má funkci regulativní, sociální, poznávací, podpůrnou, provokující. Je důležité, aby zpětná vazba následovala co nejdříve po přijetí zprávy.

Komunikační prostředí – komunikační prostředí je důležitým prvkem komunikace, prostředí má významný vliv na komunikaci. Některá prostředí propůjčují situaci význam formálnosti, reprezentativnost, což člověka mnohem více zavazuje a stresuje ale musí být vhodným místem pro komunikaci nereprezentativní. Komunikační prostředí zahrnuje prostor, kde se komunikace odehrává, osvětlení uspořádání místnosti, přítomnost různého počtu lidí. Dále podněty, které působí a ovlivňují komunikátora i komunikanta, ale také komuniké formou zkreslení, které působí jako komunikační šum (informace, které se nám mísí do vnímaného komuniké od někoho třetího), i obyčejný hluk, nepříjemně svítící slunce nebo štípající mravenci na pikniku, když vám někdo „vylévá své srdce“, horko, ale také šum psychického charakteru v podobě myšlenky, nesoustředěnost, únava – těžko se pak koncentrujeme… Podobu sémantického šumu může mít emoční reagování na sdělení.“ (Mikuláštík, s. 27,28)

Jsou to pojmy, které by každý manažer ve svém oboru měl znát. A při vytváření skupinových norem dodržoval určitá pravidla, která jsou popsaná v další kapitole:

„Vytváření skupinových norem

Konflikty v druhé fázi vývoje skupiny určí členy soudržnosti. Jestliže členové skupiny chtějí dosahovat nějakých cílů, musí si vytvořit určité normy a procedury, pravidla chování, která by vedla k efektivní spolupráci. V této fázi se členové skupiny učí pozitivně orientovanému chování, které slouží k dosahování určených cílů skupiny. Někdy bývá tato fáze nazývána také fází koordinační. Členové skupiny si začínají uvědomovat soudržnost, objevuje se různá forma vzájemné podpory a začíná vzájemná spolupráce.“ (Mikuláštík, s. 178)"

Práce obsahuje věcnou chybu ve jméně Carnegie a gramatickou chybu ve skloňování jména Sokratés. Místy chybí čárky ve větách.
Rozbor analyzované knihy dosahuje cca 1/2 - 1 strany.