1.

Úvod

2.	Historický pohled

3.	Zneužitelnost

4.	Otázka povolení eutanazie

5.

Závěr

"Pro mnohé téma týkající se posledního století. Avšak už staří řekové se touto otázkou zabývali. Antičtí filozofové většinou označovali eutanázii jako odvahu v umírání, nikoli jako poddání se smrti. Další obrat v otázce “milosrdného zabití” přinesli křesťané se svým desaterem přikázání. Pátý bod – “Nezabiješ” vylučuje jakoukoli možnost diskuze. Nechvalně byla pak eutanázie použita až v nacistickém Německu, kde byla nesmyslně vysvětlena jako etické zdůvodnění vyhlazování určitých skupin obyvatelstva. V Holandsku a Belgii byla eutanázie počátkem 90.let povolena a zatím byla hodnocena kladně.
Samozřejmě lze na základě těchto historických názorů a událostí dospět ke svému názoru, avšak lidská mentalita se stále vyvíjí a s ní bohužel i um využívání všeho ke svému prospěchu. Zneužitelnost eutanázie je nejspíš její hlavní zápor. Použití eutanázie za účelem získání dědictví je sice ohraný a krutý příklad, ale také bohužel v praxi lehce proveditelný. Obávám se, že už se mnohokrát stal skutečností, ne jen opakovaným příkladem.
V otázce povolení eutanázie hraje roli i zkušenost člověka. Jak ukazují statistiky, pro jsou lidé, kteří zažili utrpení blízkých, proti jsou pak lidé bez těchto nepříjemných zkušeností. Já osobně nevím. Nic podobného jsem nezažil, takže nemohu mít subjektivní názor. Jako člověk žijící v křesťanské společnosti však cítím život jako dar, který nám byl dán a měl by být i odebrán.
U nás je spáchání eutanázie bráno jako trestný čin. Na závěr by se možná hodil citát Enrica Ferriho: „Každý je pánem svého života, jejž mùže i znièit. Mùže-li toto právo uplatnit sám, jestliže zákon sebevraždu netrestá, proè by je nemohl provést i prostøednictvím jiného?“"

Tato práce obsahuje překlepy a pravopisné chyby.