1.	Mlčenlivost

2.	Její úprava, další právní zdroje pro tuto tématiku

3.	Kdo má právo na informace o zdravotním stavu

4.	Co je to mlčenlivost

5.	Čeho se týká

6.	Kdy lze mlčenlivost uplatnit vůči orgánům činným v trestním řízení

7.	Kdy se mlčenlivost nemusí dodržovat

8.	Oznamovací povinnost

9.	Neoprávněné nakládání s osobními údaji a jeho sankce

„Mlčenlivost lze charakterizovat jako právní institut. Má za úkol chránit zájmy fyzických osob, tím, že nesděluje informace, které se v souvislosti s výkonem povolání dozvěděla. Povinná mlčenlivost zdravotnického pracovníka se nachází v § 55 písmeno d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. V posledních letech tato povinnost prošla několik změnami. V poslední úpravě byla prolomena ve prospěch zdravotnických pracovníků i zařízení. Tyto osoby tak mají právo v případě ochrany svých vlastních práv použít údaje o zdravotním stavu pacienta i bez jeho svolení. Není tak nadále nutné, aby se tyto osoby dožadovali zproštěni povinné mlčenlivosti například v soudních sporech a podobně.
Zdravotničtí pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli při výkonu povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sdělují se souhlasem ošetřované osoby; povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštním právním předpisem není tím dotčena. Povinností mlčenlivosti není zdravotnický pracovník vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je – li předmětem řízení spor mezi ním, popřípadě jeho zaměstnavatelem a pacientem, nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Tato povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na zdravotnické pracovníky, kteří nevykonávají zdravotnické povolání.
V trestním právu je povinná mlčenlivost prolomena zejména ustanovením § 8 odst. 4 a 5, §99 odst. 2, §158 odst. 7zákona č 141/1961 Sb. Právnické a fyzické osoby, státní orgány jsou povinny bez zbytečného odkladu i bez úplaty vyhovět orgánům činných v trestním řízení.
Toto stanovení lze odmítnout s odvoláním na povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem nebo státem uznanou nebo uloženou povinnost mlčenlivosti. Takovéto informace lze vyžádat po předešlém souhlasu soudce. Povinnost mlčenlivosti ale neplatí, pokud by se osoba, která tuto povinnost jinak má vystavila nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestního činu, nebo pokud je tato osoba současně oznamovatelem trestního činu. Povinnost oznamovat trestní čin je nadřazena povinnosti mlčenlivosti a zároveň neoznámení trestného činu je také trestný čin. Povinnost vyhovět orgánům činným v trestním řízení však není povinností svědčit v trestním řízení, ale pouze písemně vyhovět písemném vyžádání na podkladě písemného soudního souhlasu.
Povinnost mlčenlivosti obvykle nebrání vyhovět dožádání soudu, ale brání zdravotnickým pracovníkům podat svědeckou výpověď.“