1.	Veterinární arachnoentomologie – definice předmět

2.	Obecná charakteristika členovců

3.	Roztoči – Acarina

3.1	Klíšťata a klíšťák

3.1.1

Klíště obecné – Ixodes ricinus

3.1.2

Piják stepní – Dermacentor picls

3.1.3

Klíšťák holubí – Argas reflexus

3.1.4

Klíšťák zhoubný – Argas Perseus

3.1.5

Čmelík kuří – Dermanyssus gallinae

3.1.6

Trudník psí – Demodex canis

3.1.7

Roztočík včelí – Acarapis lodi

3.2

Zákožky

3.2.1

Rod Sarcoptes – zákožky

3.2.1.1

Zákožka svrabová – Sarcoptes scabiei

3.2.1.2

Zákožka prasečí – Sarcoptes suis

3.2.1.3

Zákožka psí – Sarcoptes canis

3.2.1.4

Zákožka koňská – S. equi

3.2.1.5

Zákožka tuří – S. bovis

3.2.1.6

Zákožka ovčí – S. ovis

3.2.1.7

Zákožka kozí – S. Capri

3.2.2

Rod Psoroptes – prašivky

3.2.2.1

Prašivka ovčí – Psoroptes ovis

3.2.2.2

Prašivka koňská – Psoroptes equi

3.2.2.3

Prašivka králičí – Psoroptes cuniculi

3.2.3

Rod Chorioptes

3.2.3.1

Strupovka koňská – Chorioptes equi

3.2.3.2

Strupovka kozí – Chorioptes caprae

3.2.4

Rod Notoedres – svrabovky

3.2.4.1

Svrabovka kočičí - Notoedres cati

3.2.5

Rod Otodectes

3.2.5.1

Strupovka ušní - Otodectes cynotis

3.2.6

Rod Cnemidocoptes – lupovky

3.2.6.1

Lupovka kuří - Cnemidocoptes mutant

3.2.6.2

Cnemidocoptes pilae

4.	Hmyz – Insecta

4.1

Střečci

4.1.1

Hypoderma bovis

4.1.2

Střeček ovčí – Oestrus ovis

4.1.3

Střeček koňský – Gastrophilus intestinalis

4.2

Ovádi

4.2.1

Ovád hovězí – Tabanus bovinus

4.3

Komáři

4.4

Mouchy

4.4.1

Nebodavé

4.4.2

Bodavé

4.5

Kloši

4.5.1

Kloš ovčí – Melophagus ovinus

4.5.2

Kloš koňský

4.5.3

Kloš jelení

4.6	Všenky – Mallophaga

4.6.1

Všenka psí

4.7	Vši – Anoplura

4.7.1

Veš prasečí

4.7.2

Veš tuří

4.7.3

Veš psí

4.7.4

Veš koňská

4.8	Blechy –Aphaniptera

4.8.1

Blecha psí

4.8.2

Blecha kočičí

4.8.3

Blecha lidská

4.8.4

Blecha morová

4.8.5

Blecha ježčí, blecha slepičí

„VETERINÁRNÍ ARACHNOENTOMOLOGIE

Zabývá se parazitickými členovci. Členovci jsou samostatný kmen – Arthropoda.
Mezi nejvýznamnější parazity zvířat i člověka v rámci tohoto kmene patří roztoči a hmyz.

Obecná charakteristika členovců:
Tělo - hlava = caput
- hruď = thorax
- zadeček = abdomen
Tělo je kryto vnější kostrou (= exoskelet), tvořenou chitinem (nejpevnější organická látka), event. vápenatými solemi.
Z hrudi vychází článkované končetiny, u křídlatého hmyzu ještě 2 páry křídel.
Dýchací ústrojí - žábry (u vodních živočichů)
- vzdušnice (ústí na povrch tělo drobnými otvory, jsou rozvětvené)
Trávící systém - ústní ústrojí, jícen, žaludek, střevo, konečník. Do jícnu ústí slinné žlázy.
Cévní systém - hřbetní céva – pulzuje, nahrazuje funkci srdce. Jinak cévní systém otevřený.
- tělní tekutina - hemolymfa
Pohlavní systém - většinou gonochoristé s výrazným pohlavním dimorfismem
Škodlivé působení na hostitele:
- samostatné onemocnění: svrab, zablešení, střečkovitost, ...
- zneklidňují zvířata svou přítomností: mouchy, ovádi, ...
- přenos infekčních onemocnění (jako vektoři a mezihostitelé): klíšťová encefalitida,
spavá nemoc, ...
pozn. latinské názvy, které jsou podtržené, nutno znát zpaměti

ROZTOČI – ACARINA
Dospělci mají 4 páry končetin, larvy 3 páry
Klíšťata a klíšťáci
Dorsoventrálně zploštělé tělo
Na hlavičce – chobotek = hypostom se zpětnými háčky. Slouží k fixaci parazita.
Na těle se nachází štítek. U samečka je přes celý zadeček. U samičky přibližně do třetiny těla a zbytek těla je kožovitý. Po nasání může samička zvětšit svůj objem až 100x.
Vývoj: trojhostitelský cyklus (viz obrázek)
Samička naklade vajíčka (až několik tisíc) – z nich se vylíhnout šestinohé larvy. Larvy
vyhledají 1. hostitele, jímž jsou především drobní hlodavci. Po nasátí se mění v nymfy
(osminohé), ty sají na 2. hostiteli – zajíci, ptáci. Po přeměně v dospělce sají na 3. hostiteli – velcí savci.
Klíšťata nejsou hostitelsky specifická, tzn. že mohou parazitovat u různých druhů
zvířat (včetně člověka) a na jednom hostiteli můžeme najít všechna tři vývojová stádia (larvy, nymfy i dospělce).
Vliv na hostitele: nachází se na místech s jemnou pokožkou, klinické příznaky závisí na počtu uchycených klíšťat a citlivosti hostitele.
- v místě přichycení klíštěte – místní zánětlivá reakce (zduření, zčervenání), granulomy
- klíšťová paralýza (ochrnutí) – toxiny vylučované slinami
- přenašeči onemocnění: klíšťová encefalitida, lymská borelióza, babezióza, theilerióza
Klíště obecné – Ixodes ricinus
U nás nejčastější, samec- 2,5 mm, samice – 3 mm (po nasátí až 1cm)
Největší výskyt na jaře a na podzim“

Práce ve formátu AdobeAcrobat (*.pdf). Text se odkazuje k obrazové dokumentaci, která u něj chybí.