1.	Podstata konfliktu

2.	Současná situace

3.	Na mezinárodní scéně

"Podstata konfliktu
Spory mezi kmeny Hutuů a Tutsiů trvají již od středověku od příchodu do oblasti v blízkosti u jezera Tanganika. Vládnoucí vrstvou byli Tutsiové, i když Hutuové podnikali četná povstání. Po osamocení od belgické nadvlády vládli Hutuové, část Tutsiů odešla ze země. Roku 1990 po vstupu povstalecké armády Tutsiů (FPR) začala občanská válka. Roku 1993 došlo k utišení sporů, ale o rok později občanská válka začíná nanovo obrovským, krutým a propracovaným masakrem Tutsiů i umírněných Hutsuů (zabito celkem asi 1 mil. lidí) a masivním odchodem pronásledovaných vrstev ze země. FPR po čase dostává situaci pod svoji nadvládu, ustanovuje vládu. To mělo za následek návrat části Tutsiů, avšak i odchod represí se obávajících Hutuů. Konflikt pokračoval i vně zemi - mezi uprchlíky v Zairu, svou roli zde sehrála i rwandská (tutsijská) armáda (obsazování území) i zairští povstalci.

Současná situace
Do země se začali vracet - ne vždy úplně dobrovolně - řady uprchlíků.Ti z Tutsiů, kteří přežili masakr v roce 1994, a není jich mnoho, mají strach se vrátit do svých vesnic, protože se obávají, že vrazi znovu udeří, aby odstranili svědky. Mnoho z nich proto dnes žije okolo stanovišť armády.
Navrátivší Hutsiové mají zase strach z pomsty za masakr v roce 1994. Po dva roky exilu jim totiž vůdcové milic říkali, že kdokoliv se vrátí domů, bude zabit. Problémem v zemi je i nedostatek půdy - dříve navrátivší Tutsiové často obsadili bydliště nedávno se vrácených Hutsuů. Další otázkou zůstává potrestání viníků masakru v roce 1994. Celkově se do něj zapojily 2 miliony z tehdejších 7,5 milionů obyvatel. Proto místní soudy chtějí potrestat hlavní viníky, zbytek přenechat místním laickým soudům gacaca. Tyto soudy navazují na stařešinskou tradici, mají za úkol rozpoznat, zda se daný viník omluvil upřímně či ne. Jestliže ano, je mu odpuštěno. Panuje zde názor, že přeci nemá smysl zavírat statisíce lidí do vězení. Jedná se o takový pokus, který v žádné zemi postižené genocidou nebyl uskutečněn, do jisté míry na jeho výsledku závisí osud Rwandy. Nyní je v zemi klid, ale o svobodnou zemi se rozhodně nejedná. Týdeník Umuseso (Úsvit) vydávaný v Ugandě je jediný v zemi, který se snaží psát nezávisle. Režim to tvrdě trestá. Země se pomalu regeneruje, ale minulost a etnické problémy ji velmi tíží.

Na mezinárodní scéně
Když začala válka v roce 1994, tak došlo ke vraždám několika Belgičanům a mezinárodní společenství se stáhlo. OSN rovněž nečinila další kroky díky neúspěchu USA v Somálsku, krizi na Balkáně. Rwanda se tehdy jevila jako malá nevýznamná zemička ve středu Afriky. Mezinárodní tribunál se nyní podílí na souzení viníků genocidy. Humanitární organizace dodávaly potraviny a léky o uprchlických táborů. Mnohdy byli dodávky kontrolovány vojáky. Množství uprchlíků bylo obrovské, bráno absolutně druhé nejvyšší po Afghanistánu, bráno relativně nejvyšší vůbec. Byli roztroušeni v Ugandě, Burkině, Tanzánii a hlavně v Demokratické republice Kongo (Zair)."

Práce obsahuje pravopisnou chybu.