1.

Úvod

2.	Počátky interpretace uměleckých děl

3.	Oddělení formy uměleckého díla od jeho obsahu

4.	Mimetická teorie umění

5.	Co je základním problémem interpretace?

6.	Redukcionismus - nauka Freudova a Marxe či Hitlera.

7.	Problematiku interpretace v literatuře

8.	Problematika interpretace v umění (film)

9.	Jakým směrem se dle Susan Sontagové má kritika vyvíjet?

"Autorka v tomto eseji rozebírá, co vlastně znamená interpretovat umělecké dílo, pojednává o historii interpretace, kritizuje současný způsob, jakým jsou umělecká díla obvykle interpretována a podává návrhy, jakým směrem by se měla kritika uměleckých děl ubírat.
Počátky interpretace uměleckých děl vidí Susan Sontagová v antickém Řecku. Ukazuje příklad dvou nejvýznamnějších filosofů: Platóna, který pohrdal uměním jakožto nápodobou nápodoby (vždyť v jeho nauce již předměty našeho světa představují nedokonalou nápodobu transcendentálních idejí; napodobovat napodobované se z jeho úhlu pohledu jeví jako zbytečné) a Aristotela, který k umění zastává smířlivější stanovisko – umění totiž může být určitým způsobem užitečné (očišťuje nebezpečné emoce). Pravděpodobně z Aristotelovy nauky o látce a tvaru pak vyvstává koncept obsahu a formy uměleckého díla.
Oddělení formy uměleckého díla od jeho obsahu je pro interpretaci typické. Autorka se na několika místech znepokojuje nad tím, jak mnoho interpretačního úsilí bývá věnováno obsahu a jak často bývá opomíjena forma. Obsah díla je předpokládán, očekává se, že dílo bude něco sdělovat.
Mimetická teorie umění (mimésis – nápodoba skutečnosti) přetrvala od antiky až do současnosti. Dnes je akceptovatelná i jiná teorie – teorie subjektivního vyjádření, dílo v ní je subjektivní vyjádření umělce. Problém obou teorií však autorka vidí v tom, že obě jsou zaměřeny převážně na obsah a ani ne zdaleka tolik na formu uměleckého díla. V posledních dvou třetinách eseje pak na několika místech projevuje touhu odklonit se od intelektuálního pochopení díla (tedy od interpretace) k prostému smyslovému vnímání.

Co je základním problémem interpretace? Dle autorky je to snaha převádět obsah díla tak, aby odpovídalo našemu porozumění. Jeden prvek díla dle interpreta znamená něco jiného, další pak převede do své interpretační roviny opět jako něco jiného.
Počátky interpretace spatřuje autorka už u antických stoiků a vykladačů hebrejské Bible. V těch časech, kdy předantický mýtus ztratil svou absolutní moc nad kolektivní psýché lidstva, dostavila se potřeba převést (převážně náboženské) texty do takové podoby, aby jim současník rozuměl a měl z nich užitek ). Začalo docházet k alegorickým výkladům: tak například podle stoiků je Zeus jakožto bůh dokonale mravný a jeho cizoložství zaznamenané v Homérových dílech představuje spojení jeho principu s principem bohyně, se kterou obcoval. Historické příběhy Bible vidí Filón Alexandrijský jakožto alegoricky pochopitelné duchovní podobenství."