1.

Úvod

2.	Utopie versus ideologie

3.	První polovina 20. století

3.1.	Fašismus a komunismus

4.

Reakce

4.1.	Otevřená společnost K. R. Poppera

4.1.1.

Platónovo dědictví totalitarismu

4.1.2.

Utopické vs plánované inženýrství

4.1.3.

Otevřená společnost

4.2.	Nebezpečí totalitní společnosti George Orwella

4.3.	Aldous Huxley

5.	Doba reflexní modernity

5.1.	Tekutá společnost Zygmunta Baumana

5.1.1.

Emancipace a kritika

5.1.2.

Individualita a společnost nomádů

5.2.	Důsledky modernity Anthonyho Giddense

5.2.1.

Universální potenciál projektu moderny

5.2.2.

Utopický realismus

5.2.3.

Obrysy postmoderního řádu

6.

Závěr

"3. PRVNÍ POLOVINA 20. STOLETÍ
„Dokonce i ti, kteří chtějí s nejlepšími úmysly vytvořit nebe na zemi, z ní učiní jen peklo – takové peklo, jaké svým bližním dokáže připravit pouze člověk.“

Přelom 19. a 20. století vzbuzoval v evropské civilizaci velké naděje a očekávání. Nový věk měl přinést konečné vítězství moderny a s ní i nerozlučně spjatého kapitalismu. Myšlenka neustálého technického vývoje a rostoucí míra materiálního blahobytu prostupovaly celou společností a důvěra v projekt moderny se zdála téměř neotřesitelná. Události I.světové války, zejména použití nových zbraní a zcela nový přístup k vedení války , ale zcela změnily poměry moderních států jak po politické, tak i po ekonomické stránce. Tradiční evropské monarchie se rozpadly na nové republiky založené na principu národního sebeurčení. Celosvětová hospodářská krize pak do běžného života vnesla další prvek nejistoty, tentokrát přímo existenční. Tato nejistota a frustrace moderním projektem (potažmo kapitalistickou formou ekonomiky) vedla v mnohých evropských státech k velké deziluzi. Objevovali se snahy o hledání nového způsobu organizace společnosti a díky tomu docházelo k velké radikalizaci společnosti. Tím se stále větší podpoře dostávalo dvěma velkým utopickým hnutím, které nabízela totální řešení všech společenských problémů a vybudování nové společnosti – fašismu a komunismu.

3.1. Fašismus a komunismus
V této kapitole se pokusím shrnout základní charakteristické znaky obou těchto kolektivistických utopií první poloviny 20.století. Jejich podrobnější analýza není vzhledem k rozsahu této práce možná, přinejmenším k jejich kontroverznímu charakteru je ale tato problematika důkladně zpracovaná jak v oblasti beletrie, tak i v odborných publikacích. Přes zdánlivě protikladná východiska, docházejí oba systémy paradoxně ke stejným důsledkům – život člověka a společnosti je totálně ovládán státním aparátem pod pohrůžkou fyzické likvidace.
Podle amerického politologa Noela O´Sullivana je každá snaha o vysvětlení fašismu velmi problematická. Podle něj je to dáno stále ještě nepochopením nebezpečí jeho podstaty, kdy podle tradičních západních hodnot by takovýto projekt neměl vůbec nastat. Namísto moderních představ o míru a blahobytu totiž fašismus klade naprosto odlišné hodnoty, založené na neustálém boji a rozporu. O´Sullivan v tom vidí přímé dědictví osvícenství a jeho představy o možnosti zdokonalení člověka, o možnosti učinit ho tím lepším. Jako námitku připomíná kritické hlasy Mary Shelley a Georga Orwella, kteří při snech o lepším člověku upozorňují na to, že „svět naprosto ignoruje možnost, že perfektní člověk může být spíše frankeinstenská příšera než Emil“ ."

Práce obsahuje překlepy a pravopisné chyby.
V práci dle oponenta chybí shrnutí aktuálních trendů (například F. Fukuyama a S. Huntigton) současné politické utopie.
Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra filozofie, Studijní program Humanitní studia, Studijní obor Humanistika.