0.

Úvod

1.

Historie

2.

Sírany

2.1.	Sádrovec - dihydrát síranu vápenatého

2.2.	Baryt- Síran barnatý

3.	Uhličitany

3.1.	Kalcit - uhličitan vápenatý

3.2.	Magnezit - uhličitan hořečnatý

3.3.	Dolomit - uhličitan hořečnatovápenatý

3.4.	Siderit - uhličitan železnatý

4.	Stavební materiály

4.1.

Vápno

4.1.1.

Historie vápenictví

4.1.2.

Výroba vápna

4.1.3.

Technologie výroby vápna

4.1.4.

Další technologie

4.1.5.

Zvláštní druhy vápna

4.2.

Cement

4.2.1.

Výroba cementu

4.2.2.

Druhy cementů

4.2.3.

Cementy se speciálními vlastnostmi

4.2.4.

Zvláštní cementy

4.3.

Malty

4.3.1.

Vápenná malta

4.3.2.

Vápeno-cementová malta

4.3.3.

Cementová malta

4.3.4.

Plniva

4.4.

Beton

4.4.1.

Výhody a nevýhody

4.5.

Sádra

4.5.1.

Historie

4.5.2.

Výroba sádry

4.5.3.

Sádrová pojiva

4.5.4.

Užití sádry

4.6.

Mramor

4.6.1.

Odrůdy mramoru

4.6.2.

Užití mramoru

5.	Další využití

5.1.	Řezání a broušení minerálů

6.	Praktická část

6.1.

Zadání

6.2.

Výpočty

6.3.	Výhody a nevýhody mostů

6.3.1.

Kamenný most

6.3.2.

Betonový most

6.4.	Vyhodnocení praktické části

7.

Závěr

"1. Historie
Lidé na zemi mají o minerály zájem už od pravěku, kdy si pravěcí lidé kameny opracovávali především jako nástroje pro opatření potravy. Nejstarší tyto nalezené nástroje jsou víc než pul milionů staré a byly objeveny v Africe. Pravěcí lidé využívali z kamenů nejčastěji obsidián, rohovec, křemenec, ale v Evropě převládal pazourek.
Již ve starém Řecku minerály zkoumaly například Aristoteles a Theophrastos. Staří Řekové už tehdy rozlišovali asi šedesát druhů nerostů, které popisovali podle vlastností jako zpracovatelnost, hořlavost nebo kovový charakter. Tyto znalosti využili později arabští lékaři. Kolem roku 1000 Abú Rachán Muhammad al-Bírúní dokázal určit hustotu minerálu.
V roce 1556 vyšla kniha německého lékaře Georgia Agricoly (De re metallica), která se zabývala hornictvím, hutnictvím a mineralogií. V roce 1669 Nicolaus Steno udělal asi nejvýznamnější objev, který vedl k poznaní vnitřní stavby krystalů. Pomocí goniometru a úhloměru změřil úhly mezi plochami a zjistil, že u stejného druhu minerálu jsou úhly mezi stejnými hranami krystalu vždy stejné, přičemž bylo jedno, odkud krystal pocházel.
V následujících letech byla prováděna řada měření, která vedla k poznání, že všechny krystaly můžeme zařadit pouze do sedmi skupin - do krystalografických soustav.
Později francouzský mineralog René Just Haüy díky nehodě objevil, že při rozbíjení a štípaní minerálu vznikají klence - úlomky krystalu, které si jsou podobné. Touto teorií, uveřejněnou roku 1801, názorně a matematicky zdůvodnil stálost úhlů hran.
V roce 1824 rozvinul Seebers myšlenku, že se chemické složky uvnitř nejmenších částeček krystalu nedotýkají a netvoří tak pevnou stavební částečku, ale jsou mezi sebou v odstupu. Molekuly tedy mohou zaujímat pevná, daná místa, mohou se pohybovat nebo dokonce zaměňovat.
Tento objev dokončil a potvrdil počátkem 19.století chemik Eilhard Mitscherlich. Ze svého zkoumání vyvodil závěr, že minerály nejsou charakterizovány pouze druhem chemických součástí ale i prostorovým uspořádáním uvnitř hranolů. Tuto vlastnost nazval polymorfie.
V roce 1912 provedl Max von Laue pokus, kde se mu pomocí rentgenových paprsků podařilo pozorovat přesné uspořádání jednotlivých atomů, iontů a molekul.
Dnes tedy díky těchto výzkumů víme, že jednotlivé chemické součásti jsou uspořádány do krystalové mřížky, kde zaujímají pevná místa. Pro určení minerálu proto musíme znát chemické složení i krystalovou mřížku.

2. Sírany
Sírany jsou soli kyseliny sírové (H2SO4).
Tyto minerály většinou vznikávají zvětráváním, méně stabilní sírany vznikají v železném klobouku sulfidických ložisek. Další sírany jsou usazeniny moří nebo jezer. V pouštích krystalují sírany ze vzlínající podzemní vody poblíž zemského povrchu, tvoří tak pouštní růže. Výjimku tvoří baryt. Ten se vyskytuje na rudních žilách.
Pro sírany je charakteristický nekovový vzhled a nízká tvrdost (do 4. stupně Mohsovy stupnice). Jsou většinou bezbarvé, skelně nebo perleťově lesklé, často dokonale štěpné. Sírany alkalických kovů a hydratované sírany jsou často dobře rozpustné ve vodě a mají charakteristickou hořkou nebo hořkoslanou chuť.
Sírany se uplatňují ve stavebním průmyslu (sádrovec), jako zdroj některých prvků (Ba, Sr, Al, Mg), mají i jiná využití."

Čistý text dosahuje cca 19,5 stran. Práce obsahuje tabulku, schémata a fotografie.
Tato práce obsahuje pravopisné chyby a překlepy.
Práce je kompilačního charakteru. Čerpá z následujících zdrojů, např.: http://muzeum.mineral.cz/vapenictvi/; http://muzeum.mineral.cz/vapenictvi/technologie-vyroby-vapna.php; http://cs.wikipedia.org/wiki/Cement; http://cs.wikipedia.org/wiki/Malta_(materi%C3%A1l); http://cs.wikipedia.org/wiki/Mramor; http://ceske-achaty.wz.cz/brouseni.htm.