1.

Úvod

2.

Rasismus

3.	Rasismus v ČR

3.1.	Výzkum EUMC: Majorities attitudes towards minorities in Western and Eastern European Societies

3.2.	Výzkum Gabal A&C: Analýza postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR

3.3.	Gabal A&C, Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G

3.4.	CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění)

4.

Závěr

"A jaké jsou příčiny vzestupu rasismu? Jedním z mnoha je evropské rozdělení barev na bílou (čistou) a černou (zlou). Toto rozdělení bylo praktikováno ještě před bližším seznámením s černošskou kulturou. Dále samotný vznik a rozšíření pojmu rasa. Dalším důvodem byla vykořisťovatelská povaha koloniálních vztahů. Postoj současné sociologie na rasovou teorii je takový, že neexistují přesně vymezené rasy, pouze fyzické variace člověka. Rasismus je pak předsudek založený na sociálně významných fyzických rozdílech. [1] Další možnou definicí je jako vnímání rasismu jako teorii nebo myšlenku, že existuje příčinné spojení mezi vrozenými fyzickými vlastnostmi a určitými rysy osobnosti, intelektu či kultury a s tím spojovaná představa, že některé rasy jsou svou podstatou nadřazené jiným.[2] Rasista je člověk, který je přesvědčen, že někteří jedinci jsou nadřazení jiným na základě své rasové příslušnosti. Předsudky se vžívají převážně na základě stereotypů v myšlení. Pokud je emotivní náboj stereotypních myšlenek neutrální a pokud se nedotýkají zájmů jedince, mohou být neškodné. Když jsou však stereotypy spojeny se strachem a obavami, pak jsou často spojeny s nepřátelstvím vůči všem skupinám, o které se jedná. Stereotypy se často pojí s psychologickým mechanismem přenosu.[1] Lidé se pak přenášejí svůj hněv na tzv. obětní beránky, kterým kladou za vinu svoje problémy, když nejsou skutečnými činiteli problému. Na tom, že se určitá skupina stane obětním beránkem se mnohdy podílí projekce, při níž těm druhým podvědomě připisujeme své vlastní úmysly nebo vlastnosti.[1]
Zjednodušeně lze dělit rasismus na lidový a ideologický. Lidový rasismus je na první pohled naivní, nicméně rozhodně ne méně nebezpečný. Stigmatizuje a připisuje příslušníkům jiných ras či etnik nejen odlišné, ale přímo horší charakterové vlastnosti a dispozice, nechuť žít v jejich blízkosti atp. příslušníci stigmatizované skupiny pak začnou samy sebe vyhraněněji vnímat jako odlišní a mnohdy se podle toho začnou i chovat. Výsledkem je nedůvěra obou stran jedné k druhé a výsledkem může být i manifestní odpor či nesdílení jinak všeobecně respektovaných norem, který první okamžitě použijí jako "empirický“ argument ve svůj prospěch. Lidé se sklonem k rasistickým předsudků vlastně hledají v jakémkoli chování na stran "těch druhých" potvrzen své pravdy. Jsou to pro ně cizinci, kteří se dostali mezi nás.
„Daleko nebezpečnější je však ideologická podoba rasismu. Nestaví totiž už na náhodných případech nebo na lidových předsudcích, ale tváří se jako nositel jejich racionálního zdůvodnění.(...) Ideologie je však spojena s fenoménem nadvlády a moci a proto má tato nabídka především mocenský a v podstatě násilnický rozměr. Jednotlivé případy jsou pro ní pouze potvrzením skupinových odlišností. A tak vyhlašuje radikálně asimilační nebo izolační či dokonce likvidační programy pro celé skupiny. (...) A právě zde se lidový a ideologický rasismus propojují: jeden fandí druhému a stimuluje ho.“ [3]"

V práci jsou opominuty následující zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rasismus;
http://www.cvvm.cas.cz/index.php?disp=zpravy〈=0&r=1&s=3&offset=&shw=100461.