1.	Útok na čest

2.	Bezectní lidé I – vaganti a nepočestní řemeslníci

2.1.	Dülmen dělí nepočestné na tři skupiny

2.1.1.

Tzv. nepoctivé živnosti

2.1.2.

Lidé bez stálého bydliště

2.1.3.

Lidé vykonávající služby spjaté se smrtí či špínou

2.2.	Nepočestnost

3.	Bezectní lidé II – Kati a pohodní

3.1.

Kat

3.2.	Pohodný = ras

3.3.	Čest a difamující tresty

3.4.	Bezectnost sebevraha

4.

Závěr

"Útok na čest
- Nic nebylo pro muže a ženy v raném novověku cennější než „dobrá pověst“
- Ta byla podmínkou pro úspěch v práci, a proto si každý musel hlídat jak svou osobní čest, tak i čest své skupiny
- Tato čest nebyla vrozeným nebo jednou provždy získaným statkem
- V raném novověku má čest pro lid velký význam, dokládá to vysoký počet soudních procesů kvůli nactiutrhání
- Pomluva a urážka mezi sousedy v obci byla nejen zapovězena, ale také stíhána vrchností, jak dokazuje úryvek z Bavorského zemského zákoníku z roku 1616
- spory o svou čest vedly snad všechny sociální skupiny: sedláci i služebnictvo, řemeslníci, počestní i nepočestní, i šlechta a patriciové – ti na to však měli vlastní způsoby (např. souboje)
- spory o čest nebyly jak by se mohlo zdát jen mužskou záležitostí, vedli je i ženy
- pravidlem bylo vyzývat a přijmout výzvu pouze mezi osobami rovnocenného stavu
- existovala spousta nadávek a urážek, kterými se lidé častovali, a všechny platily za nactiutrhačné - k nejčastějším nadávkám patřily výrazy jako šelma, zloděj, ras, katův pacholek
- při volbě nadávek byli podstatné rozdíly mezi muži a ženami – u mužů se nařčení týkala kriminality a nepoctivosti, u žen se nadávky soustřeďovali na mravnost a počestnost. Útok na morálku vdané ženy se však týkal i cti jejího manžela
- podněty konfliktů mohli být tedy slovní provokace, ale i gesta – jako například shodit protivníkovi klobouk nebo ukázat zadnici
- takovéto výzvy se většinou odehrávali na veřejnosti, nejčastěji v hostinci nebo na ulici, kde bylo vždy dostatek svědků a nikdo si nemohl dovolit nechat nadávku či výzvu bez odpovědi, jinak by mohlo být okolím předpokládáno, že se jedná o nařčení pravdivé
- většina těchto nactiutrhání se tedy řešila před městským soudem. Pomlouvači byli většinou odsouzení k pokutě a odvolání svého nařčení  cílem rozsudku bylo tedy ujištění, že pomluva se nikdy nestala, respektive okolí na ni mělo okamžitě zapomenout
- soudně se ovšem mohli dožadovat plného obnovení cti pouze usedlí obyvatelé obce
- zvláštní formou sporu o čest byla rvačka
- v raně novověkých rvačkách se užívali různé druhy násilí – lidé se tloukli, kopali, kousali, bili různými předměty, které měli při ruce…
- ženy se násilných střetů většinou neúčastnili
- Další formou útoku na čest mohla být takzvaná „výzva před domem“ – mimo újmy na cti to také znamenalo narušení domovního klidu a tím pádem i počestnosti celého domu
- kdo vniknul se zbraní v ruce do cizího domu, musel tedy počítat s velmi citelným trestem

Bezectní lidé I – vaganti a nepočestní řemeslníci
- druhá kapitola nazvaná Vaganti a nepočestní řemeslníci se zabývá zkoumáním, proč některá řemesla byla vnímána jako méně počestná než jiná
- například císař a říšské úřady se snažili odsoudit a zakázat hanobení a vylučování takzvaných nepočestných povolání ze strany ostatních řemeslníků již od roku 1548 – vydáním říšského policejního řádu"