1.

Úvod

2.	Květná zahrada

2.1

Historie

2.2	Rotunda v Květné zahradě

2.3	Kolonáda v Květné zahradě

3.

Závěr

"2. KVĚTNÁ ZAHRADA

2.1 Historie

Dějiny květné zahrady jsou poměrně stručné. Byla vybudována za olomouckého biskupa Karla Lichtensteina-Kastelkorna v rámci celkové obnovy města a zámku po pohromách třice-tileté války. V r. 1665 vznikl záměr přeměnit ovocnou zahradu a zelinářskou zahradu při ště-chovickém dvoře na libosad. Tehdejší biskupský architekt F. Luchese již na jaře 1666 předložil plán zahrady. V témže roce, po Luchesově smrti, práci přebírá G. P. Tencalla, jenž je také autorem návrhu rotundy a kolonády. A tak na ploše šestnáctihektarového obdélníku o rozmě-rech 485 x 300 m se začala budovat osová pozdně renesanční italská zahrada. Náklady byly obrovské – 75000 zlatých. Práce pokračovaly rychle. V roce 1667 byla hotova ohradní zeď, byl položen vodovod, začala se stavět rotunda. Pak byly vysázeny špalíry ze vzrostlých stromů a upraveny cesty. V letech 1670 – 75 byly provedeny všechny stavební práce včetně vy-budování kolonády a většina prací zahradních. Při obvodní komunikaci byl obnoven ptačinec a bažantnice, byla postavena oranžérie. V jižní části zahrady vznikly dva rybníčky se sochami Moravuse a Diany. Ve středu kolonády byl hlavní vchod do zahrady. Jeho vstupní portál je ozdoben portrétní bustou biskupa Karla Lichtensteina-Kastelkorna, zcela ojedinělou památkou moravského sochařství 17. století. Kartuš s oslavným textem má datování 1675.
V následujících letech byly prováděny už jen méně podstatné úpravy, které nezasáhly do základních prvků a rysů celku. Byly vybudovány skleníky, některé sochy byly přeneseny do Podzámecké zahrady apod. Počátkem 19. století zaznamenáváme nešetrný zásah – vykácení části špalírových ploch na velkém trojúhelníku, jehož základ tvořila kolonáda a vrchol rotunda. Úpravy z let 1840 – 45 se vyznačovaly již uvážlivým přístupem. Byl přestavěn dům za-hradníka a jižní oranžérie upravena na teplý skleník a zřizuje se také zimní skleník.
V období mezi 1. a 2. světovou válkou byla zahrada zčásti přebudována na užitkovou. V 50. letech se začalo s obnovou její původní podoby. V roce 1963 byly vypracováním plánů památkové restituce Květné zahrady pověřeni ing. arch. J. Němec a ing. arch. D. Riedl. Větši-na jejich projektů byla později realizována.

2.2 Rotunda v Květné zahradě

Vzácným architektonickým doplňkem Květné zahrady je osmiboká budova rotundy, kte-rá dominuje její špalírové části. Byla vybudována současně se zahradou v letech 1667 – 69 podle projektu G. P. Tencally, vídeňského císařského inženýra a architekta.
V 70. letech 18. stol. byla provedena vnitřní úprava rotundy. Byly zde vybudovány čtyři umělé dekorativní jeskyně, tzv. grotty, doplněné vodotrysky. Štukovou výzdobu provedli ital-ští mistři Quirico Castelli a Carlo Borsa. Bohatá je také sochařská výzdoba, jejíž tématický program vypracoval olomoucký malíř Ant. Martin Lublinský. Tvoří ji šestnáct soch satyrů a alegorie čtyř ročních období, dílo gdaňského sochaře Michala Mandíka.
Umělecky nejzávažnějším dílem v rotundě jsou nástropní malby, které vytvořil známý italský umělec Carpoforo Tencalla, obnovitel freskové techniky v záalpské Evropě. Jednotlivé obrazy jsou umístěny v plastických štukových rámech, a to jednak v kopuli nad ústředním prostorem, jednak v polovině grott a ve všech osmi spojovacích chodbách mezi grottami. Při výzdobě osmi polí v kopuli malíř využil mytologických námětů vázaných na vodní živel. V r. 1901 utrpěla rotunda nevhodnými stavebními úpravami i necitlivou přemalbou Tencallova díla."

Práce obsahuje fotografie.