0.

Úvod

1.	Teorie antisystémovosti

2.	KSČM a 90. léta

3.	Stanoviska a postoje KSČM

3.1	Postoj k minulosti

3.2	Dodržování demokratických principů

3.3	KSČM a vztah k ČSSD

4.

Závěr

"1. Teorie antisystémovosti
Pojem antisystémová strana zavedl Giovanni Sartori. Rozpracoval definici antisystémové strany a její výskyt v daném politickém systému je jeden ze znaků polarizovaného pluralismu. Antisystémová strana je charakterizována jako strana, která delegitimizuje současný politický systém. Nesnaží se o změnu vlády, ale má zájem na změně celého politického systému. Zároveň tvrdí, že antisystémová strana reprezentuje cizí ideologii. Tyto dva základní body Sartoriho definice lze chápat jako přísnou definici antisystémové strany (Sartori 2005: 137). Se Sartoriho definicí dále pracuje Michal Kubát. Po odmítnutí Capocciovi práce navrhuje vlastní definici a typologii antisystémových stran. Při zpracovávání své typologie považuje za důležité držet se Sartoriho přísné definice antisystémové strany. Sám ji vymezuje jako stranu, „(…) která zpochybňuje legitimitu politického systému, a to prostřednictvím ideologie, která je ve vztahu k systému cizí, tj. nesdílí jeho hodnoty. Jejím cílem pak není změna vlády, nebo úprava některých pravidel hry, ale změna politického systému jako takového. Je to trvalý a intenzivní antipostoj proti systému jako celku (…)“ (Kubát 2007: 118). Dle mého názoru je to Sartoriho definice, kterou Kubát jenom blíže a přesněji specifikoval. Přínosnější je Kubátovo rozlišení ideologické a vztahové proměnné. Za ideologickou proměnou považuje delegitimizaci politického systému, vztahovou chápe jako krajnost či izolaci strany. Pro označení strany antisystémovou je třeba kladné odpovědi na obě otázky.

(schéma)

Slabou stránkou Sartoriho teorie shledávám tu část, ve které píše, že antisystémová strana může hrát podle pravidel, ale nadále může být antisystémovou (Sartori 2005: 138). Tímto vysvětluje nynější prorežimní činnost komunistických stran. Při důsledné aplikaci této části teorie není možné označit žádnou stranu neantisystémovou. Chování nejenom komunistických stran se může změnit v případě možnosti uchopení vlády.
Naopak někteří autoři kritizují neurčitost pojmu antisystémová strana (srov. Kubát 2007: 113). S tímto se plně ztotožňuji s obhajobou Michala Kubáta, že Sartoriho definice je vymezena vůči konkrétnímu režimu, ve kterém operuje a neřeší žádný ideál (Kubát 2007: 111).

2. KSČM a 90. léta
V prvních měsících po listopadové revoluci v roce 1989 KSČM promeškala čas na svoji transformaci. Bez adekvátní transformace, proto KSČM zůstávala v pozici krajní levice. Pro ostatní politické subjekty byla nadále extremistickou stranou a to kvůli identifikaci s předlistopadovou komunistickou vládou. Částečnou změnou byla volba nového předsedy strany, která proběhla v říjnu 1990. Předlistopadového Ladislava Adamce nahradil Jiří Svoboda, který chtěl stranu více reformovat. Jeho snažení nebylo úspěšné, a tak KSČM zůstala na počátku 90. let nereformovanou stranou. Změna přicházela až postupem času, ale byla pozvolná. (Fiala, Mareš 1999: 200). "

Práce obsahuje tabulky.
Politické strany a stranické systémy - Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Katedra politologie.