1.

Úvod

2.	Čarodějnictví a magie

2.1.	Počátky čarodějnictví

2.2.	Rozdělení magie

2.3.	Symboly spjaté s čarodějnicemi

2.4.	Předkřesťanské stíhání čarodějnic

3.	Inkvizice a inkviziční procesy

3.1.	Vznik inkvizice

3.2.	Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum)

3.3.	Šíření inkvizice po Evropě

3.4.	Inkviziční tribunál

3.5.	Inkviziční procesy

3.6.	Nejvýznamnější inkviziční země

4.	Čarodějnictví a magie dnes

5.	Současná inkvizice

6.

Závěr

"1.) Počátky čarodějnictví

Jistý způsob čarodějnictví v lidské komunitě existoval již od pradávna. Bohužel z raných lidských společenství se uchovalo jen málo mýtů. Nejdůležitější z nich je pověst o postavě námi nazvané Matka Bohyně, o které nikdo s jistotou neví, kdy ji lidé začali uctívat, ačkoliv fakta nasvědčují tomu, že to mohlo být v paleolitu, když se začal rozšiřovat Homo sapiens. Na jeskynních malbách z této doby jsou vyobrazeny především zvířata, v některých případech i muži v maskách, což by mohlo naznačovat nějaký magický rituál, ale téměř všechny zachované plastiky z této doby zobrazují ženy. V oblasti od Francie až po Sibiř a od Willendorfu v Rakousku až po Balkán bylo nalezeno 130 sošek žen, které nazýváme Venušemi a zdá se, že svědčí o jakési úctě k ženskému božstvu a magické síle žen. Sošky charakterizuje přehnaně zdůrazněné boky, prsa a lůno. Některé zdůrazňují i zvětšená břicha těhotných žen. Toto nás přivádí na myšlenku, že uctívali schopnost ženy dávat nový život. V současné době se jim připisuje mnohem větší význam. Joseph Campbell, známý badatel v oboru mytologií, se domnívá, že Venuše dokazují uctívání ženského těla jako zdroj božské síly již v době kamenné a poukazuje na to, že většina z nich byla nalezena na místech, které připomínaly oltáře a že všechny byly vytesány bez nohou, takže mohly být zapíchnuty do země. Nicméně pravý rozkvět kultu Bohyně Matky nastal v pokročilejších zemědělských společnostech kolem roku 5000 př.n.l., kdy lidé začali žít ve stálých sídlech a živili se zemědělstvím. Naučili se sít pšenici, ochočili si zvířata a zlepšovali svoje řemeslné schopnosti. Dříve byla žena sice uctívána za schopnost rodit děti, ale byla nucena otrocky pracovat, zatímco muži zajišťovali většinu výživy, ale nyní si však ženy samy vzaly na starost pěstování a sklizeň plodin a staly se tak zdrojem jak nového života, tak i potravy. Proto je žena vždy spojována symbolicky se zemí. Od počátku bylo její postavení paradoxní, byla dárkyní života, ale zároveň tou, která všechno bere. Byla zobrazována s otevřenou náručí, ale i jako žena držící v rukou hady.
Okolo roku 4000 př.n.l. se v Mezopotámii usídlili Sumerové, kteří přišli na to jak vyrobit z hlíny cihly a stavěli z nich chrámy ve tvaru stupňovité pyramidy tak, aby se bohyně země mohla symbolicky spojit s bohyní nebes. Během dalších 1500 let byly poznatky Sumerů přejímány a vylepšovány všemi národy Blízkého Východu od Egypta až po Írán. Ve všech místech byla bohyně dominantní mýtickou postavou, která národ od národu měnila jen svá jména. Avšak z jižních pouští, z Evropy a jižního Ruska sem přicházeli ve vlnách Semité, helénští a árijští nájezdníci, pastevci dobytka a potomci loveckých civilizací, kteří si podrobili města starých zemědělských kultur a snažili se zničit tento jejich harmonický a nehrdinský pohled na přírodu. Potlačili mýtus Bohyně Matky tím, že vykládali její charakter s mužskými a válečnickými rysy. Vysvětlení ve změně chápání bohyně najdeme v babylonské legendě o Mardukovi a Tiamat. Dříve byla bohyně uctívána Babylóňany jako matka všech bohů, ale náhle jí zobrazují jako hrozbu pro svět a sluneční bůh Marduk má tuto zlou ženu zastavit. Zvítězil nad ní tak, že ji zastínil svou velikostí a poslal větry do jejího hrdla a roztrhal jí tak na kusy, ze kterých pak stvořil nebesa a zemi. Od té doby na Blízkém Východu převládají pověsti semitské mytologie s podobným tématem. Tyto revidované pověsti o bohyni jsou jediné, které přežily v biblických tradicích Starého a Nového zákona i v homérských mýtech Řecka a Říma. Matku Bohyni buď přemohli a zabili nebo provdali, a tím ji odsoudili k podřízené úloze. V bibli nalezneme boha Izraele Jehovu jak triumfuje nad Leviatanem, vesmírnou obludou z moře s jasným vztahem k dřívějšímu, ženskému hlavnímu božstvu. V řecké mytologii nalezneme boha Dia, který přemohl polomuže-polohada Tyfóna, nejmladšího syna bohyně země Gaii."

Práce z Historického semináře - Gymnázium Lovosice.