1.	Pojetí předmětu psychologie. Psychologické vědy, jejich úkoly a význam

2.	Biologické základy psychiky. Funkce nervového a endokrinního systému při integraci a řízení chování.

3.	Sociální determinace psychiky. Pojetí sociálního prostředí.

4.	Výklad základních psychologických pojmů. Psychika, vědomí, nevědomí, prožívání a chování.

5.	Přehled soudobých psychologických směrů.

6.	Charakteristika, struktura, vývoj a poruchy poznávacích procesů.

7.	Myšlení a řeč. Charakteristika, druhy, formy a poruchy myšlení.

8.	Emoce, charakteristika, struktura a vývoj emocí. Deprivace. Úzkost, strach a tréma, jejich prevence a zvládání.

9.	Obecné pojetí motivace. Proces motivace a motivační dispozice. Potřeby (Maslowovo pojetí).

10.	Pojetí psychického vývoje. Problém determinace, činitelé a mechanismy.

11.	Vývoj jedince v raném dětství a jeho význam pro utváření osobnosti.

12.	Vývoj v mladším školním věku a prepubertě. Problematika školní zralosti a zahájení školní docházky.

13.	Komplexní psychologická charakteristika puberty. Vývoj psychických procesů, sociálních vztahů a činností.

14.	Adolescence. Vývojové změny v adolescenci ve světle novějších empirických výzkumů.

15.	Psychologické pojetí osobnosti. Přehled základních koncepcí osobnosti.

16.	Dispozice, schopnosti, dovednosti a jejich utváření a rozvíjení.

17.	Vývoj a utváření osobnosti. Dědičnost, prostředí a osobnost, zrání a učení.

18.	Typologie osobnosti, různá pojetí pojmu typ. Konstituční typologie osobnosti.

19.	Utváření osobnosti v náročných životních situacích. Pojetí a druhy, techniky vyrovnávání se, coping.

20.	Malá sociální skupina a její význam pro vývoj jedince.

21.	Socializace, její definice a fáze, základní formy sociálního učení.

22.	Postoje a jejich formování. Podstata a struktura postojů.

23.	Psychologická analýza procesu učení. Učení vhledem. Podmínky efektivního učení.

24.	Specificky lidské druhy učení. Senzomotorické učení. Transfer a interference.

25.	Psychologie vedení žáků a třídy.

26.	Psychologická problematika školní úspěšnosti a neúspěšnosti.

27.	Pedagogicko-psychologická diagnostika žáků. Postup při poznávání a hodnocení žáka.

28.	Psychologie kontroly, hodnocení a zkoušení. Základní pojmy.

29.	Syndrom lehkých mozkových dysfunkcí (LDM). Příčiny, příznaky.

30.	Poruchy chování se sociálním základem. Klasifikace z hlediska společenské závažnosti, intenzity, frekvence výskytu, věku, příčiny vzniku.

31.	Neurotické poruchy dětí a mladistvých. Obecná charakteristika neurózy.

32.	Psychologie morálky. Piagetova a Kohlbergova teorie morálního vývoje.

33.	Kultura ze sociálně psychologického hlediska.

34.	Mezilidská komunikace ze sociálně psychologického hlediska. Působení komunikace na osobnost.

35.	Sociální opora, její složky.

36.	Normy, jejich vznik, typy a působení.

37.	Klima třídy a školy a jeho prvky. Specifika klimatu podle věku žáků.

38.	Sociální percepce (poznání, vnímání druhých osob, implicitní teorie osobnosti).

39.	Já a osobnost, vznik a vývoj já, sebehodnocení, sebeúcta.

40.	Inteligence, inkrementální inteligence, struktura, faktory, zjišťování inteligence, emoční inteligence.

41.	Psychologické aspekty talentu, nadání a tvořivosti. Základní principy jejich rozvíjení ve školním prostředí.

42.	Veřejné mínění (tvorba, vlastnosti, vliv, media, proměnné).

43.	Prosociální chování a jeho charakteristika. Prosociálnost a altruismus.

44.	Psychologie rodiny, její charakteristika jako sociální skupiny, změny rodičovských a partnerských rolí.

45.	Psychohygiena pedagogické profese, psychiku ohrožující rizikové faktory, syndrom vyhoření.

"Sociální determinace psychiky
Lidská psychika má sociální (společenský, lidský) charakter. Sociální determinace psychiky znamená, že:
a) bez lidské společnosti, bez lidských výtvorů a vlivů nemůže vzniknout lidská psychika (př. sociální extrémní izolace – vlčí děti – neuměly mluvit, abstraktně myslet, běhaly po čtyřech, v noci viděly lépe než ve dne). Přirozeným prostředím člověka je tedy prostředí s lidmi, kulturní prostředí.
b) Prožívání a chování člověka závisí na sociálním prostředí, ve kterém žije. Bez znalosti sociálního prostředí, ve kterém člověk žije a vyrůstal ho není možné dobře poznat.

Úroveň rozvoje a kvalita psychiky závisí hlavně na množství a kvalitě sociálních vlivů, které je formovaly. Psychika má i sexuální ráz – odlišnost psychiky žen a mužů, tzv. terciální pohlavní znaky.

Člověk jako jediný živočich tvoří jednotu nejen s přírodním prostředím, ale i s prostředím společenským, které formuje jeho rysy lidské psychiky a duševní život a tím se odlišuje od zvířat. Sociální prostředí představuje lidi té samé společenské normy, jimiž se jedinci v daném prostředí řídí, a výtvory lidské kultury a civilizace.

Sociální prostředí tvoří
- samotní lidé
- společenské normy – jimi se jednotlivci v daném prostředí řídí = pravidlo chování platné v dané společnosti
- výtvory lidské kultury – věda, literatura
Člověk se v průběhu života dostává do kontaktu s ostatními lidmi – do vzájemné interakce

Základní typy sociální interakce
a) vztahy jedinec – jedinec – matka – dítě, učitel – žák, mají základní význam pro jedince, mají speciální citové zabarvení a jsou proto nejintenzivnější. Nejprvotnějším je vztah mezi dítětem a matkou, neboť matka je prvním člověkem se kterým dítě vytvoří vazbu.
b) vztahy jedinec – společenské skupiny – jedinec je členem různých společenských skupin: - mikrostruktury – malé skupiny – rodina, sportovní kolektiv, školní třída
- makrostruktury – velké skupiny – národ
Z každé příslušnosti ve společenské skupině vyplývá řada práv a povinností. Skupina se podílí na formování chování jednotlivce a tak dochází k procesu socializace – začleňování člena do společnosti.
c) vztahy společenské skupiny – jedinec – vyjadřují místo jednotlivce ve společenské skupině (podřízený – nadřízený, žák – učitel, dělník – mistr). Každý jedinec má ve společenské skupině své místo – roli. Ta má dlouhodobý ráz (U – Ž) nebo je to role krátká – specifická (role cestujícího, nakupujícího). Každá společenská skupina má určité cíle a každý jedinec své místo. Společenská role = status – schéma potřeb a cílů, postojů, hodnot a činností.
d) vztahy společenské skupiny – společenské skupiny – Sociální determinaci lidské psychiky určují společenské normy, na kterých se v průběhu vývoje „dohodla“ společnost. Upravují vzájemné vztahy lidí v daném společenském prostředí. Kdo normy nerespektuje, je potrestán.

Společenské normy jsou zakotveny ve
1. společenských zvycích, obyčejích – vymezují to, co se v dané společnosti sluší a co se nesluší (jak se chovat při jídle, na zábavě, ke starším)
2. mravních obyčejích – spjaté s morálkou, vymezují to, co je v dané společnosti morální a co je nemorální (povinnosti rodičů vůči dětem a naopak). Nedodržování vede k pohoršení, odporu veřejnosti."

Čistý text dosahuje cca 165,5 stran. Práce obsahuje tabulky a schémata.
Text otázky 15 je shodný s otázkou 18.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá z následujících zdrojů: zzk.wz.cz/em.doc;
http://rodina-deti.doktorka.cz/psychicka-deprivace-deti/; zzk.wz.cz/akmotvl.doc; http://referaty.superstudent.cz/materialy/detske-hry; zzk.wz.cz/vyvppf.doc; http://www.ped.muni.cz/wpsy/old/stud_materialy/koh_zpus.htm; http://pdf.uhk.cz/uppe/old/KSMATERIALY/indzvl.htm.
Okruhy na Státní zkoušku v učitelském studiu pro 2. stupeň základní školy a školy střední. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky a psychologie.