1.

Úvod

2.	Fašismus směřuje k trojímu

3.	Fašismus a jeho snaha o sjednocení

3.1.

Hitler

3.2.	Italský fašismus

4.	Fašismus a nacionalismus

4.1.	Německý fašismus (nacismus)

4.2.	Italský fašismus

4.3.	Specifické rysy

4.4.	Odlišnosti italského a německého fašismu

5.	Fašismus a komunismus

5.1.	Fašismus a „Vůdce“

5.2.	Fašistický světový názor – pět myšlenek

"Fašismus a jeho snaha o sjednocení:
Fašismus se bouřil proti zavedeným hodnotám. Byl antiracionální, antiliberální, antikapitalistický a antiburžoazní. Na rozdíl od ostatních ideologií neměl fašismus svou filozofii, ale vyznával přímé jednání a činy.

Hitler se snažil o sjednocení dvou protichůdných táborů nacionalismu a socialismu v Německu:

Hitler: Mein Kampf - „ Z čistě politického hlediska byla situace v roce 1918 následovná: národ byl rozdělen na dva tábory. Jeden z nich, podstatně menší, se skládal z intelektuálních vrstev národa. Na povrchu se tyto intelektuální vrstvy jevily, jako by jim osud národa ležel na srdci, ale ve skutečnosti pro ně toto slovo neznamenalo nic víc, než velmi mlhavé a vzdálené pojetí povinnosti bránit to, co nazývali zájmy státu, které se zdály identické se zájmy dynastie. Proti této třídě impotentních nacionalistů stála druhá. Do ní patřily široké masy dělníků, kteří byly organizováni v hnutích s více či méně radikálními marxistickými tendencemi. Tyto organizované masy neměly vůbec žádné nacionalistické tendence a cílevědomě zavrhovaly myšlenku národa jako takovou. Početně tato třída zahrnovala většinu obyvatelstva, a co je ještě důležitější, obsahovala všechny ty skupiny národa, bez jejichž spolupráce byla obroda nejen prakticky nemožná, ale i nemyslitelná.“

Lze z této snahy odvodit základní klasifikaci evropských fašistických hnutí. Všechna se snaží znovu nastolit společenskou jednotu. Vezmeme-li za základ klasifikace charakteristické rysy rovnováhy (nacionalismu a socialismu), k níž tato hnutí směřovala, pak můžeme říci, že na jednom konci stojí nacismus, který obětoval rasistickému nacionalismu všechno socialistické. Protipólem nacismu jsou britští fašisté, kteří vyšli (pod vedením Oswalda Mosleyho) z pozic mnohem bližších socialismu než nacionalismu.
U italského fašismu je pozice mnohem nejasnější, protože se rovnováha neustále přelévala. Můžeme ale konstatovat, že na jeho počátku a na jeho konci v období Italské sociální republiky v severní Itálii se rovnováha přesunula socialistickým směrem. Naproti tomu v meziobdobí bylo hnutí výrazně zaměřeno nacionalistickým směrem, díky Mussoliniho snu o Impériu.
Hitler a Mussolini tvrdí, že základem jednoty nemůže být ani rozum ani ústavní vláda ani ekonomické zájmy. Nic z toho nepodnítí lidi k činu, jedině víra nebo mýtus."

Práce je částečně kompilačního charakteru.