1.	Co jsou to jeskyně

2.	Vývoj klimatu

2.1.	Popis starší a střední doby bronzové

2.2.	Závěr doby bronzové

3.	Nejstarším známé jeskyně

3.1.	Moravský kraj - Rytířská jeskyně v obci Ležánky

3.2.	Jeskyně Turold

3.3.	Jeskyně Pekárna, dříve zvaná také Kostelík nebo Díravica

3.4.	Jeskyně Kůlna

3.5.	Kravská jeskyně, známá i pod názvem Ovčí jeskyně

4.	Nálezy z jeskyň

4.1.	Nádoby i střepový materiál

5.	Proč lidé vyhledávali úkryt v jeskyních?

6.	Problémem osídlení jeskyň

"Jeskyně jsou přírodním procesem vzniklé prostory, které byly používány od nejstarších dob, ať již zvířaty nebo lidmi. Navštěvuje-li skalní dutinu člověk, pak i stopy jeho činnosti se postupně stávají součástí prostředí jeskyní a celé okolní krajiny. Archeologické nálezy v jeskyních jsou v tomto smysli především zvláštními doklady o vývoji vztahu člověka k jeho přírodnímu prostřední a v širším smyslu také o vývoji lidské společnosti a kultury v souvislostech vývoje celé přírody. Jeskyně je útočištěm pro lidi pronásledované, psance a vyvržence všech druhů. A konečně, jeskyně jsou podle pověstí místy, v nichž pramení významné řeky a kde se může narodit celé lidstvo. Rovněž archeologické prameny nám předvádějí jeskyně jako místa přinejmenším záhadná, snad mystická,někdy až hrůzná. Lidé, kteří navštěvovali středoevropské skalní dutiny v době bronzové po sobě zanechali v podzemí dostatek stop, které nás na sklonku 20. století zajímají. Potěšil by tyto lidi náš zájem? Těžko říci, ale pokusme se charakterizovat dobu, v níž žili a potom můžeme odhalovat, jaké asi měli starosti.
Podle přírodovědců nastal mezi lety 1250-700 př.n.l. extrémní vývoj podnebí, který charakterizovalo do té doby neobvyklé sucho a teplo (průměrná roční teplota byla o 1-2 stupně vyšší než dnes). Tato výrazná změna klimatu otřásla vyspělými, bohatě strukturovanými středomořskými civilizacemi.
Vývoj v průběhu starší a střední doby bronzové nepochybně zcela plynulý nebyl, nevytvořil však také zřejmě žádnou podstatnou překážku kulturní evoluce – spíše naopak. Nástup suchého a teplého podnebí, provázeného přirozeným ústupem lesa a zestepněním, tedy „otevřením“ krajiny, se stal důležitým přirozeným spouštěcím mechanismem nahromaděného kulturního potenciálu. Vyšší roční teploty umožnily vyšší výnos na polích. Více potravin znamenalo zvýšení blahobytu a nárůst obyvatel, který podporovala i možnost rozšiřování osídlení do přirozeně zestepněné krajiny. Velmi důležité – a pro využívání sklaních dutin zřejmě rozhodující – také bylo, že od Balkánu po Francii, britské ostrovy a Skandinávie se Evropa kulturně sjednotila do podoby, kterou nazýváme dobou popelnicových polí. Charakteristické pro ni je obecné rozšíření spalování mrtvých. Po kremaci byl popel ukládán do keramických uren a ty spolu s dalšími nádobami a milodary, například bronzovými předměty, zakopány do země. Hřbitovy tvořilo i několik tisíc hrobů. Přirozenou součástí důsledného využívání krajiny byl i zvýšený zájem o skalní dutiny. Poprvé v pravěku byli současně navštěvovány skalní dutiny po celé střední Evropě bez výjimky. S výjimkou Moravského krasu a sousedního jihozápadního Slovenska navíc ve všech oblastech svědčí počty nalezišť o tom, že nikdy před tím, ani nikdy potom již nebylo podzemí navštěvováno tak hojně.
Závěr doby bronzové, klimaticky subboreálu, zněl přibližně takto. Nad klidným vlivem oteplení postupně nabýval vrchu záporný vliv sucha. Výrazně odlesněná, vysušená a člověkem také intenzivně využívaná krajina byla postupem času stále ve větší míře postihována erozí půdy. "