1.	O autorovi

2.	Obsah díla

3.

Hodnocení

"Čornejova Lipanská křižovatka je publikace populárně naučného žánru. Ohniskem jejího zájmu jsou, jak název napovídá, české země v pozdním období husitské revoluce, jež vrcholí bitvou u Lipan v neděli 30. května 1434. Kniha se nezabývá pouze událostmi bezprostředně se týkající této významné bitvy, ale zeširoka popisuje její historické, náboženské, sociální, politické a hospodářské příčiny i důsledky.
Práce je rozdělena do 4 oddílů: Dějinná scéna: Čechy 1431-1433, Hledání východiska, Dny rozhodnutí a Historické důsledky. Autor nejprve rozebírá příčiny a smysl husitské reformace. Ukazuje na dobovou krizi církevní organizace západního křesťanstva, která je však vedle morových pandemií, depopulace, ekonomického regresu a soumraku klasického feudalismu „trojího lidu“ pouze tím nejviditelnějším příznakem vleklé krize pozdně středověké Evropy vůbec. Počátek církevní krize lze sledovat již v druhé polovině 14. století, kdy došlo k schizmatu. Dvojpapežství a později dokonce trojpapežství zasadilo těžkou ránu autoritě Svatého stolce a vedlo k tzv. konciliarismu .
Jeden z nejvýznamnějších koncilů zasedal v Kostnici (1414-1418) a z hlediska římské církve i evropské politiky byl velmi úspěšný: podařilo se mu učinit přítrž schizmatu a zvolit nového Svatého otce, Otto Colonnu alias Martina V. Poměrně aktivně do koncilu zasahoval světský vládce křesťanstva, císař Zikmund Lucemburský, který byl pro své kostnické diplomatické úspěchy velmi oslavován a jeho moudrost přirovnávána k biblickému králi Šalamounovi. Kostnický koncil se také nemilosrdně vypořádal s „českým kacířem“ Janem Husem, který neodvolal své heretické učení o nápravě obecné církve, zůstal věrný poznané pravdě a byl 6. července 1415 upálen. O necelý rok později jej na hranici následoval jeho žák Jeroným Pražský. Tato tvrdá a zastrašovací taktika se však postupem času ukázala být kontraproduktivní. Účinek byl přesně opačný, než koncil zamýšlel: husitské hnutí se radikalizovalo a začala husitská revoluce. Soukolí husitské reformace se dalo do nezastavitelného pohybu.
Více než deset let marných Zikmundových vojenských akcí a křížových výprav do Čech nepřineslo kýžené ovoce. Čtyřmi artikuly pražskými ideově sjednocená, takticky skvěle organizovaná a dobře vyzbrojená vojska táboritů, Žižkových polních sborů (po jeho smrti tzv. sirotků), Rokycanových pražanů a dalších husitských svazů nejenže dokázala odolat útokům zvenčí, ale navíc sama podnikala „spanilé jízdy“ do zahraničí, kde plenila, loupila a do Čech se navracela s tučnou kořistí. Poté, kdy v létě 1431 kardinál Cesarini se svou výpravou neslavně utekl od Domažlic, rozhodli se konečně účastníci Basilejského koncilu pro diplomatické řešení konfliktu s „božími bojovníky“. Tento krok je jedním z klíčových momentů husitské revoluce. Husitští „kacíři“ se poprvé stali pro koncil partnery, s kterými je možné jednat. Umírnění husité tento krok z důvodů neutěšené politické a hospodářské situace v českých zemích velmi přivítali."

Práce pro Filozofickou fakultu Západočeské univerzity, obor Humanistika.