1.

Úvod

1.1.	Osobní postoj k problematice

2.	Zatracení lidských hodnot

2.1.	Ukradené bohatství

2.2.	Prodaný vlastní život

2.3.	Zdroje a výsledky touhy po penězích

3.

Závěr

"1.1 Osobní postoj k problematice

Pocházím z rodiny, kde otec i matka jsou dělníci a mám dva starší bratry. Nikdy jsme neměli všichni úplně všechno, po čem jsme toužili, ba naopak, nicméně snad právě proto jsme si dokázali vážit každé věci, která naplňovala alespoň z části naše přání. Když jsem dostudovala školy a nastoupila do jedné nejmenované firmy, toužila jsem asi jako každý člověk, který chodí do zaměstnání, po získávání financí. Já je ale nechtěla k tomu, abych byla bohatá a mohla si nechat postavit hrady a zámky ze zlata. Chtěla jsem být finančně nezávislá a dokázat uspokojovat svoje malé sny. Peníze jsem chtěla mít proto, abych mohla mít vlastní bydlení, mohla kupovat dárky svým blízkým a působit jim radost, jít si posedět s přáteli a od srdce se zasmát. Bohužel, ve firmě, kde jsem pracovala, se mi naskytl takový pohled do lidských duší, kde touha po bohatství, neznamenala touhu po uspokojení svých snů, nýbrž se jednalo o honitbu, kdy množství peněz na kontě určovalo jakési žebříčkové hodnocené míst podřadnosti. Chci tím říct, že skupina lidí, ve které jsem se naskytla, žily pro peníze, peníze, peníze ale ne proto, aby mohli plnit přání svých dětí, kupovat manželkám a svým milenkám drahé dary, oni toužili po penězích z úplně jiného důvodu. Tím důvodem byla touha po tom, aby jim ostatní to ono množství peněz záviděli. Aby o majitelích oněch peněz ostatní mluvili, aby je pozorovali, aby si přišli důležití, aby se s nimi patřičně jednalo a aby ten, který má peněz míň stál na jakési hierarchické pyramidě o schůdek nížeji a těm, kteří stáli výše, museli ti z nižších pozic zhlížet, chvástat je, pochlebovat jim a nechat se jimi urážet jen proto, neboť věděli, že čím více budou v přítomnosti výše postavených, tím lépe se jim po schůdcích pyramidy bude kráčet. Po pár měsících pozorování tohoto koloběhu jsem zjistila, že se jedná o tak kruté, neosobní a přitom tak chudé vězení plné záště a sobeckosti, že mi bylo hodně smutno.

„Bohatství je jako mořská voda. Čím více se pije, tím je větší žízeň.“

Autor: Arthur Schopenhauer


2 Zatracení lidských hodnot
Abych tedy nastínila situaci. Můj zaměstnavatel má dvě dcery. Jedna se vdala, má rodinu a z důvodu, že se její manžel od společnosti otce distancoval a ona s ním, dále do naší filosofické myšlenky nezasahuje. Kdežto druhá dcera. Žena, které se bojí vlastního otce. Žena, která se svými 140 kilogramy v 35 letech představuje spíše zápasnici sumo a která mě přesvědčila tolikrát, že svůj pocit méněcennosti dokáže kompenzovat zas jen nadřazeností. Zřejmě ze svého pocitu vysokého postavení ve společnosti, nikdy nedokázala nalézt v životě jiné hodnoty než ty, které jí byli jejím rodičem od malička vtiskovány. Bylo pro mě zvláštní pozorovat, jak se lidské bytosti v jejích očích přeměňovali v prvky typu přínos či ztráta do jejich firmy, která jim zaručuje postavení ve společnosti. Žena, která nechala otci utratit jeho hlídacího psa, neboť spočetla, že při srovnání nákladů, které otec má s jeho krmením, by se více vyplatilo namontovat na dům digitální kamery. Při logickém zamyšlení nad touto situací, ten člověk zabil nejlepšího přítele svého otce. Zvíře, jemuž pyramidové žebříčky na planetě bohatství nic neříkali. Tvor, který chtěl jen to jediné, to co v této rodině nebylo, chybělo a bylo nedostatkovým zbožím. Chtěl trochu lidskosti. Trochu citů, které nešli žádnými penězi koupit. Chtěl lásku, kterou zmiňovaná dcera zahodila a nechala usmrtit, jen pro pár peněz, které ušetřila za krmení pro zvíře. Pro hrstičku peněz, které posílí schůdeček pyramidy. To že připravila otce o možnost lásku získávat nazpět, to že mu vzala přítele, to, že zabila živou bytost, bylo pro ni bezpředmětné oproti pár korunám, které tímto krokem získala. Vždyť samotný George Bernard Shaw pravil: „Koupit si psa je jediný způsob, jak za peníze získat lásku“ .

Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta.