1.

Úvod

2.	Omezení znečištění z pohledu vlastnických práv

2.1.	Vyjednávání

2.2.	Soudní rozhodnutí

2.3.	Omezením devastace životního prostředí pomocí zákonů

2.4.	Restrikce pro znečišťovatele životního prostředí

3.	Investice z finančního hlediska

4.

Závěr

"Životní prostředí je pro člověka velmi důležité, neboť zásadně ovlivňuje jeho vývoj, má vliv na jeho zdraví, psychickou a fyzickou kondici. Toto si člověk začal uvědomovat bohužel teprve ke konci století a blížícímu se miléniu. Po tomto zjištění se lidé začali více věnovat problematice životního prostředí,obzvláště jeho ochrany.Do této doby totiž platily kouřící komíny továren za pokrok a nikoho nenapadlo kritizovat podniky za bezohledné drancování přírody a poškozování přírodních zdrojů,které se teprve teď začínají doceňovat.Lidé začali uvažovat o tom,jak své okolí lépe využít a přitom tolik nepoškodit a došli k názoru,že za kvalitu životního prostředí by měl odpovídat stát,protože jen ten má na to dostatečné pravomoci.V demokratickém zřízení se velmi těžce něco direktivně řídí(obzvláště v oblasti hospodářské činnosti),a proto se používají nástroje restrikce či podpory v oblasti ekonomické,kde může stát prosadit svůj zájem velice snadno a přitom demokraticky.S tímto souvisí téma seminární práce,ve které bych chtěl upozornit na problémy v oblasti vztahů ekonomiky a životního prostředí a nastínit možnosti jejich řešení.
Poptávka není nikdy zcela neelastická pro jakýkoliv statek, což platí i pro čistý vzduch,stejně jako pro bezhlučnost. Musíme se rozhodnout přesně, jak mnoho ho chceme se zřetelem na skutečnost, že více ho lze získat pouze tím, že se vzdáme většího množství jiných statků, které rovněž chceme. Problém je o to složitější, protože ti, kteří z dané činnosti získávají a ti, kteří hradí náklady jsou rozdílné ekonomické subjekty.Tento problém lze spatřit například u chemické továrny,která vyrábí plasty,jejichž produkce znehodnocuje životní prostředí v okolí podniku,čímž vzniká škoda lidem bydlícím v okolí.V případě montáže elektronických odlučovačů,která sebou přinese náklady,jsou tyto náklady rozloženy na všechny odběratele výše zmíněných plastů.
K omezení znečištění z pohledu vlastnických práv lze přistupovat více postupy:

1) Vyjednáváním - ekonomické subjekty souhlasí s tím, že ponesou náklady spojená s výrobou určitých statků, protože jiné, které tyto statky požadují, jim nabízejí kompenzaci,což dokazuje, že tyto statky mají svou nezanedbatelnou hodnotu. Dohoda tedy závisí na směně nákladů.Základem dohody jsou jasně stanovená vlastnická práva,což bohužel naráží na nedostatky v legislativě.
2) Soudním rozhodnutím - což je rozhodovací proces, jehož výsledkem je stanovení vlastnických práv, nebo alespoň jejich objasnění.
3)Omezením devastace životního prostředí pomocí zákonů( zákonodárstvím)-snahou je přijmout takové zákony,které přispějí k omezení diskriminace a kterými minimalizujeme náklady na dosažení cílů. Nové legislativní postupy zřejmě lépe vyřeší problém znečištění životního prostředí, jestliže spíše pro účastníky usnadní, aby využili svých komparativních výhod při směně práv a povinností.
4) Restrikce pro znečišťovatele životního prostředí - jde o legislativní úpravu, která je populárním způsobem řešení problému znečištění životního prostředí například: po určitém termínu se nesmí vypouštět do vzduchu nebo do vody více emisí, než je stanoveno. Ty ekonomické subjekty, které toto ustanovení poruší, by měly zaplatit pokutu. Proto je zde nutná kontrola. Bohužel, podle mého názoru, však kontroloři nemohou být vždy všude, pravidla, která uvalují daně na nežádoucí emise, jsou obvykle daleko účinnější než detailní stanovení ukazatelů pro snížení znečištění, protože více využívají podrobné znalosti lidí o důležitých rozdílech."