1.	Morfologie

2.	Základní pojmy : morfém, slovní druh, gramatické kategorie

3.	Morfologie

3.1.

Morfy

3.2.

Morfém

3.3.	Základní paradigma

3.4.	Flexivní morfy

4.	Slovo a jeho části

4.1.	Slova autosémantická a synsémantická

4.2.	Tvoření slov

4.3.	Slovní druhy- 2 názory

5.	Substantivum a jeho rysy morfologické, sémantické a syntaktické

6.	Podstatná jména

6.1.	Klasifikace

7.	Gramatické kategorie anglického substantiva v konfrontaci s češtinou

7.1.

Číslo

7.2.	Počitatelnost

7.3.

Určenost

7.4.

Rod

7.5.

Pád

9.	Nepravidelné a supletivní plurály. Cizí formy plurálu.

9.1.	Tvoření plurálu nepravidelně

9.2.	Neoznačené plurály

9.3.	Cizí plurály

10.	Gramatická kategorie počitatelnosti

10.1.

Podstata rozdílu počitatelný – nepočitatelný

10.2.

Přechod nepočitatelných substantiv k počitatelnosti

11.	Kvantifikátory a partitiva

11.1.

Kvantifikátory

11.2.

Partitiva

12.	Generická a specifická funkce členu

12.1.

Reference generická

12.2.

Reference singulativní, určitá

12.3.

Reference singulativní, neurčitá

12.4.

Referent specifický x nespecifický

13.	Poměr členů k jiných výrazům pro určitost a neurčitost

13.1.

Demonstrativa

14.	Jednotlivé funkce určitého a neurčitého členu. Tradicionalismy.

14.1.

Determinace substantiv …. Přísudku a doplňku

14.2.

Determinace u vlastních jmen

14.3.

Vlastní jména osobní

14.4.

Vlastní jména zeměpisná

14.5.

Ostatní vlastní jména

14.6.

Zvláštní případy determinace

14.7.

Kolísání u určitého členu

14.8.

Ustálené vazby

14.9.

Tradicionalismy

15.	Gramatická kategorie rodu

15.1.

Zvířata

15.2.

Rod neurčitých zájmen

15.3.

Personifikace

15.4.

Personifikace v krásné literatuře

15.5.

Gramatická kategorie rodu – tender

16.	Pádový systém aj = case, analytické vyjadřování pádových vztahů, konkurence „of“ se „saským genitivem“

16.1.

Význam genitivu

17.	Zájmena, jejich funkce, tvar a užití

18.	Zájmena osobní, přivlastňovací a ukazovací

19.	Zájmena zvratná, zdůrazňovací a relační

20.	Zájmena tázací a vztažná

21.	Zájmena neurčitá

21.1.

Univerzální kvantifikátory

21.2.

Temporální adverbia always, every time

21.3.

Existenciální kvantifikátory

21.4.

Záporné kvantifikátory

21.5.

Kvantifikátory označující různou velikost množství nebo počtu

22.	Číslovky základní, řadové, násobné, podílné

23.	Adverbium, jeho tvary, stupňování (nepravidelnosti)

24.	Užití adverbií a jejich postavení ve větě

25.	Formální a funkční charakteristika anglických sloves

26.	Klasifikace sloves

26.1.

Klasifikace podle formy

27.	Nepravidelná slovesa

28.	určité a neurčité tvary slovesné

29.	Gerundium a participium

29.1.

Funkce infinitivu

30.	Gramatické kategorie anglického slovesa. Kategorie osoby a čísla (shoda)

31.	Kategorie slovesného času. Hlavní časové plány v konfrontaci s češtinou

32.	Čas přítomný, tvoření a užití

33.	Préteritum, tvoření a užití

34.	Přítomné perfektum, tvoření a užití

35.	Minulé perfektum, tvoření a užití

36.	Vyjadřování budoucnosti. Budoucí perfektum, tvoření a užití

37.	Progresivní a perfektivní aspekt

38.	Souslednost časů

38.1.

Pravidla sousledností neplatí

38.2.

Konjunktiv

38.3.

Posuny modálních sloves v časové souslednosti

39.	Slovesný rod

39.1.

Přechodnost a nepřechodnost sloves

39.2.

Přechodná slovesa

39.3.

Stupně přechodnosti

40.	Sloveso GET v pasivních konstrukcích

41.1.

Mediopasívum

42.	Kategorie slovesného způsobu

42.1.

Indikativ

42.2.

Imperativ

42.3.

Kondicionál

42.4.

Konjunktiv (ve zbytcích)

43.

Spojky

43.1.

Souřadící

43.2.

Podřadící

44.	Citoslovce

"1)Morfologie- zkoumá větu na úrovni slova a slovních spojení
základní funkcí jazyka je sloužit jako prostředek komunikace. Ta má 2 složky:
1) pojmenovávací
2) usouvztažňovací
(jsou to pojmenování do vztahu)
 gramatický popis jazyka
gramatická stavba- 1) morfologie= nauka o jazykových tvarech řazených v systémy podle formálních kritérií. Pojednává o struktuře a vnitřních obměnách slova.
2) syntax pojednává o struktuře a vnitřních obměnách věty.
-jsou prostředky pro vyjadřování syntaktických vztahů. (V GB se nazývají souhrnně syntax)
slovo= nejmenší jednotka schopná vydělení a autonomie ve větě, je přemístitelná uvnitř věty a může sama v okrajových případech fungovat jako jednočlenná věta (help, fire, gently, ..). Slovo může být minimální větou.
Slovo není nikdy aritmetickým součtem fonémů, ze kterých se skládá, ale má vždy celostní význam a funkce, které chybí jednotlivým fonémům.

Jazyková jednotka není jenom mechanický součet, ale má celkovostní složky, které se nemusí v jednotlivých částech projevovat a nedá se izolovat.

Slova se dělí na menší významové jednotky – morfémy= nejmenší shluk fonémů, nebo fonémy jež jsou zatíženy významem.
Slovo je samostatná, dále dělitelná jednotka
Morfém je nesamostatná, dále nedělitelná jednotka.
jednofonémové morfémy a, i (v čj)
[ai] I, eye (v aj)
jednomorfémové slovo- splývá slovo s morfem
v aj je jich více než v čj
- pokud je morfémů více, jedná se o polymorfémovou strukturu
př. aj domácí: free/dom
hard/ship
help/less
přejatá: ir/regular/ity
simpl/ify

slova autosémantická= plnovýznamová mohou sama o sobě realizovat větu (stop, gently, attantion). Jsou to slova vyskytující se jako větné členy. Např. příslovečné určení způsobu.

slova synsémantická= neplnovýznamová- členy, determinanty, tvary zkrácené (‘s,‘ve,‘d)"

Práce obsahuje tabulku.
Každá z otázek dosahuje cca 4 stran.