1.	Výstavba národního divadla

2.	Významné rekonstrukce budovy Národního divadla

3.	Současný exteriér budovy Národního divadla

4.	Současný interiér budovy Národního divadla

5.

Závěr

"Myšlenka na vybudování důstojného českého divadelního stánku v době Rakousko-Uherské říše se zrodila při nástupu energetických českých vlastenců, jakými byli A. P. Trojan, Fr. Palacký a Fr. Rieger, na politickou scénu spolu s rostoucím národním uvědomováním a zvyšováním kulturní náročnosti českého lidu v době vyvrcholení Národního obrození.
Roku 1850 založili čeští vlastenci nezávislý Sbor pro zřízení českého Národního divadla a jeho předsedou jmenovali Fr. Palackého, krátce poté byly vyhlášeny celonárodní sbírky z jejichž výnosu mohl být roku 1852 zakoupen pozemek pro výstavbu budovy divadla- parcela staré solnice o rozloze 28 arů nacházející se na konci Nových alejí, při Františkově řetězovém mostě.
Svou polohou byla parcela ideálním místem pro výstavbu budovy českého divadla, avšak pro její stísněnost a lichoběžníkovitý tvar nebylo jednoduché vypracovat projekt stavby. Zároveň promptní výstavbě divadelní budovy bránily politické a finanční překážky a nejednotnost ve vedení Sboru.
Po politickém zvratu na pražské radnici roku 1861, v důsledku vítězství české buržoazie ve volbách do pražského obecního zastupitelstva a přijetí pokrokovějších členů do samého Sboru, došlo k rozhodnutí Zemského výboru o výstavbě alespoň prozatímního divadla.
Projekt budovy, která vešla do českých dějin jako Prozatímní divadlo, vypracoval architekt Ignác Ullmann (1822 – 1897), nejstarší představitel české novorenesanční architektury. „Dvoupatrový obdélný kubus, postavený během roku 1862 na zadní části Sborem zakoupené parcely, inspirovaný benátskou pozdní renesancí sice působil na vnějšku ušlechtilostí sloupových a pilastrových řádů a vysokých okenních arkád, uvnitř však byl nedostačující jak v části hledištní, tak jevištní, především pak v bočních provozních prostorách,“1 chybělo zde sociální zařízení a v celé budově se netopilo.
Stavba Prozatímního divadla byla ostře zkritizována radikálními vlastenci a pokrokovými členy Sboru pro zřízení českého Národního divadla vedenými K. Sladkovským, který se roku 1865 stává jeho předsedou.
Karel Sladkovský usiloval od počátku svého členství ve Sboru o prosazení zbudování reprezentativní budovy divadla, ihned po svém jmenování do vrchní funkce „vydává provolání pod heslem „Národ sobě“, ve kterém vyzval veškeré české obyvatelstvo zemí koruny české k výstavbě definitivní divadelní budovy na přední části zakoupeného pozemku staré solnice.“2
Diskuse o stavebním programu a pojetí divadla skončila enormními požadavky; divadlo mělo mít 2500 míst v hledišti, vytápěno ohřátým vzduchem, osvětleno plynem a výstavba neměla přesáhnout náklady 500 000 zlatých. V roce 1866 byl vyhlášen konkurz na architektonický projekt budovy, který vyhrál návrh architekta Josefa Zítka (1832 – 1909) a bylo mu svěřeno také vrchní řízení stavby."

Poznámky pod čarou jsou součástí textu.