1.

Úvodem

2.	Členění prenatálního vývoje a charakteristika jeho jednotlivých období

2.1.	Blastemové období (početí – počátek 4. týdne těhotenství)

2.2.	Embryonální období (4. týden – 4. měsíc těhotenství)

2.3.	Fetální období (5.měsíc těhotenství – 9. měsíc těhotenství)

3.	Determinace chování a psychiky jedince v prenatálním období ontogenetického vývoje

3.1.	Determinace chování jedince

3.2.	Determinace psychiky

4.	Projevy chování a psychiky jedince v prenatálním období ontogenetického vývoje

4.1.	Spontánní a záměrné pohyby

4.2.	Nepodmíněné reflexy

4.3.	Emoční projevy, pocity dítěte v děloze

4.4.

Paměť

4.5.

Snění

5.

Závěr

"Determinace chování a psychiky jedince v prenatálním období ontogenetického vývoje
Poznatky o vývoji chování a psychiky v prenatálním období ontogenetického vývoje byly získány především pozorováním předčasně narozených dětí a pozorováním různě starých plodů v děloze matky pomocí speciálních přístrojů.
Neurologové, biochemici a psychologové dále srovnávali změny elektrické aktivity mozku při různých psychických jevech, např. snění, u nenarozených dětí a dospělých osob. Zkoumali také podrobně zástupce i zárodky jiných živočišných druhů s podobnou stavbou nervové, hormonální a smyslové soustavy, jakými jsou vybavena lidská embrya v různých stádiích prenatálního vývoje.
Zatímco vnější prostředí a matka znatelně ovlivňují plod v děloze až po vyvinutí smyslové a pohybové soustavy, genetická informace (vzniklá po spojení haploidního vajíčka a spermie) přítomna v každé buňce embrya, a chemické faktory (v prostředí dělohy) ovlivňují jeho vývoj v průběhu celého prenatálního období.
Determinace chování jedince v prenatálním období
Chování je záležitostí celého organismu. Se zvyšující se složitostí organismu a nároků na něj se stávají složitějšími také jeho projevy – chování.
Spontánní chování v prenatálním období je zcela řízeno geneticky, jde o soubor nepodmíněných reflexů a instinktů. Aktivní chování, podmíněné reflexy utvořené na základě přijímaných a zpracovaných podnětů, se u plodu objevuje ve fetálním období.
Ke složitějším projevům chování dochází u lidského jedince až po jeho narození, kdy se stává součástí společnosti.
Determinace psychiky jedince v prenatálním období
Psychika zajišťuje fungování všech složitějších organismů. Je determinována stavbou a činností nervové soustavy, dědičností a performovanými způsoby chování. Psychika má funkční vztah k činnosti organismu (reguluje jeho aktivity) a uskutečňuje se fungováním neurohumorálních procesů, které jsou materiálním substrátem psychiky.
„Lidská psychika je tedy vázána na specificky lidskou stavbu a činnost mozku, avšak nemá v této činnosti svůj jediný zdroj. Je regulována a ovlivňována podněty, se kterými se jedinec během svého života setkává.“
Zatímco v prenatálním období života psychiku utváří a formují převážně geny a jednoduché vjemy působící na nervovou soustavu a její receptory, ve zbývajícím životě ji ovlivňuje nejvíce socio-kulturní prostředí, ve kterém jedinec žije. Vztah matky k dítěti během těhotenství ovlivňuje navazování budoucích vztahů, ať kladně či záporně, jen minimálně, výrazně však může ovlivnit jeho budoucí sklon k fobiím nebo závislostem. Tyto sklony jsou mohou být podmíněny taktéž podněty přicházejícími a zaznamenávanými z vnějšího prostředí."

Práce obsahuje fotografii.
Práce pro seminář Základů společenských věd. Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba.