1.

Úvod

2.	Charakteristika a základní druhy směnek

2.1	Základní charakteristiky směnky

2.2	Rozdělení směnek

2.2.1

Podle způsobu vystavení (podle výstavce)

2.2.2

Podle podstaty směnečné operace

3.	Podstatné náležitosti směnky

3.1	Podstatné náležitosti směnky cizí

3.2	Podstatné náležitosti směnky vlastní

4.	Operace se směnkami

4.1	Akcept směnky cizí

4.2	Směnečné rukojemství (aval)

4.3	Směnečné rukojemství

4.4	Prolongace směnky

4.5	Nezaplacená směnka

4.6	Blankosměnka

4.7	Splatnost směnky

4.8

Allonge

4.9	Ručení za zaplacení směnky

4.10

Promlčení

4.11	Rektasměnka

4.12	Amortizace směnky

4.13	Převod vlastnictví směnky

5.

Závěr

6.	Použitá literatura

„ Převod vlastnictví směnky
Často bývají směnky převáděny třetím osobám, které se tímto převodem stávají novými vlastníky směnky. Dosavadní majitel směnky se nazývá indosant, nový majitel indosatář. V těchto případech se směnka používá jako prostředek platební, kterým indosant uhrazuje svůj finanční závazek vůči novému majiteli směnky. Převod vlastnictví se provádí zápisem na rubu směnky, tzv. indosamentem.
Druhy indosamentů:
1. Indosament vyplněný – Dosavadní majitel převádí svým vlastnoručním podpisem směnku na nového majitele.
2. Blankoindosament – Nevyplněný indosament. Blankoindosamentem se směnka dočasně stává cenným papírem na doručitele. Dosavadní majitel napíše na rub směnky pouze své jméno a vlastnoruční podpis. Nový majitel může na směnku kdykoli doplnit své jméno, nebo jméno kohokoliv jiného, čímž se směnka znovu stává cenným papírem na jméno.
3. Prokuraindosament – Zmocňovací indosament. Opravňuje zmocněnce k inkasu směnky. Ten, kdo získá směnku prokuraindosamentem, je oprávněn směnku indosovat opět jen indosamentem. Nejčastěji bývají k inkasu pověřovány banky.

Banky často kupují od svých zákazníků směnky dosud nesplatné, získávají je normálním indosamentem a zákazníkovi, který potřebuje peněžní hotovost, ihned vyplácejí směnečné sumy, snížené o smluvní úrok vypočítaný ode dne indosamentu do dne splatnosti. Tím umožňují svým zákazníkům, kterým hrozí platební neschopnost, získat potřebné likvidní prostředky k úhradě jiných finančních závazků - tzv. eskont směnek.
Úloha bank ve směnečných obchodech
1. Velmi často jsou směnky domicilovány u bank, tzn., že jako místo platební je přímo na směnce uvedena banka, zpravidla banka směnečníka. V tom případě výstavce směnky nebo její majitel převede směnku na svoji banku zmocňovacím indosamentem. Banka ovšem nevystupuje jako aval.
2. V jiných případech může výstavce směnky, který poskytuje svému zákazníkovi úvěr, vystavit po předchozí dohodě směnku na banku tohoto zákazníka, kterou banka akceptuje. Tím banka žádný úvěr neposkytuje, avšak akceptem přejímá záruku, že směnku řádně zaplatí.
3. Eskont směnky – Banka od svého zákazníka odkoupí dosud nesplatnou směnku, stane se tedy jejím majitelem a směnečnou částku sníženou o smluvní úrok do dne splatnosti vyplatí v hotovosti dosavadnímu majiteli směnky.
4. Klient, který potřebuje pro svou obchodní činnost úvěr, akceptuje směnku, kterou na něho banka vystaví. Banka vyplatí směnečnou sumu v hotovosti, avšak sníženou o smluvní úrok do dne splatnosti směnky.
5. Banka se na směnku podepíše jako aval za směnečníka (hlavně při obchodech se zahraničím). Za záruku si banky účtují poplatky a často si kladou i další podmínky, za kterých budou směnky avalovat. Krajním požadavkem může být zablokování konta dlužníka.
6. Banky zajišťují provedení akceptace směnky směnečníkem (hlavně při obchodech se zahraničím).

Diskont směnek: Někdy banky své směnky prodávají, nebo je dávají do zástavy centrální bance. Centrální banka tím poskytuje ostatním bankám úvěry. Za tyto úvěry účtuje centrální banka úroky podle tzv. diskontní sazby. Diskontní sazba je úroková míra, kterou si centrální banka sráží při vyplácení poskytovaných úvěrů. Výši diskontní sazby centrální banka reguluje přítok peněz do národního hospodářství. Stoupá-li diskontní sazba, hovoří se o tom, že peníze jsou drahé, klesá-li, pak jsou peníze laciné. Drahé peníze mají za následek přitlumení hospodářské aktivity, zvýšení nezaměstnanosti, zostření konkurence, ale na druhé straně také omezení inflačních tlaků a snižování cenové hladiny. Laciné peníze naopak podporují hospodářskou aktivitu, snižují nezaměstnanost, oživují poptávku, ale na druhé straně podporují inflaci, zmírňují konkurenci a zvýšená poptávka způsobuje zvyšování cenové hladiny. Centrální banka mění diskontní sazby nepravidelně, podle toho, jak se vyvíjí situace v ekonomice. Připravovaná změna není nikdy předem ohlašována, aby bylo zabráněno spekulacím. U měn inflačních bývá diskontní sazba vyšší nebo vysoká, u měn pevných naopak nízká.“

Práce kompilačního charakteru s uvedenou literaturou. Obsahuje grafiku a schéma. Čistý text dosahuje cca 6 stran.