1.	Přehled výzkumu novověkého písma

1.1	První zmínky o novověkém písmu

1.2	Učebné knihy paleografie latinské

1.3	Latinská paleografie

1.4	Hermann Delitscch

1.5	Santifaler

1.6

Kroman

1.7

Hamann

1.8	Zdeněk Hojda

1.9	Karol Górski

1.10

Malov

1.11	Ullman, Wardrop, Morison, Górský

1.12	Učebnice s reprodukcemi písma

2.	K problematice studia novověkého latinského písma

2.1	Vymezení pojmu novověká latinská paleografie

2.2	Novověké latinské písmo

2.3	Historická kryptografie

2.4	Tisková písma

2.5	Psací stroje

2.6	Časové hranice n. paleografie

2.7	Tři hlavní okruhy zájmů novověké paleografie

3.	Názvosloví novověkých písem

3.1	Nový návrh na klasifikaci písma

3.1.1

Velikost – majuskula a minuskula

3.1.2

Styl písma – podle historického období

3.1.3

Tvar písma – kreslené, psané – jde o zběžnost písma

3.1.4

Hledisko teritoriální – národní varianty jednotlivých typů písma

3.2	Latinské písmo novověku

3.2.1

Novogotické

3.2.2

Humanistické

4.	České novogotické písmo

4.1	Pražský traktát o notule

5.	Školní písmo v Čechách

5.1	Novogotické

5.2	Humanistické

6.	Tajná písma v novověku

6.1	Skryté tajné písmo

6.2	Zjevné tajné písmo

6.2.1

Transpoziční metoda

6.2.2

Substituční metoda

7.	Kryptografie. Průvodce pro každého – Piper, Murphy

7.1	Caesarova šifra

7.2	Jednoduché substituční šifry

7.3	Playfairova šifra

7.4	Homofonní šifrování

7.5	Vigenérova šifra

„5) ŠKOLNÍ PÍSMO V ČECHÁCH

- předěl – konec 18. st. – snahy o zjednodušení a sjednocení tvarů písmen
- 1774 – vyhlášená reforma nižších škol (Marie Terezie) - vítězství německého kurentu
- znalost školního písma je důležitá k pochopení vývoje písma vůbec
- 1932 – unifikace tvarů školního písma úspěšně dovršena
- pozornost v článku zaměřena na jazykově české písmo na triviálních školách
- dvě etapy školního písma:
1) novogotická – konec 18. st. až první pol. 19. st.
- 1775 – jediná schválená příručka psaní – Schalteho učebnice psaní (byla
přeložena i do češtiny, ale obrazové přílohy se směli tisknout pouze ve Vídni)
- jak měla výuka správně probíhat – pravidla správného sezení a držení pera,
obtahování předloh suchým perem, samotné psaní, návod na seřezání pera a
přípravu inkoustu
- Schalteho učebnice učila 4 druhům písma – kurent, kanzlei, fraktura, latinka
(přičemž většina škol měla poznat pouze kurent)
- přesně dané proporce písmen, vzdálenosti mezer…
- právě zařazení humanistického písma do výuky psaní mělo později vliv na
převládnutí „latinky“ nad novogotickým písmem v Čechách
- před vydáním této příručky neexistovali v Čechách jednotné školní písmo
- 1805 – Schulkodex – již se nikde nezdůrazňuje uniformita tvarů vyučovaného
písma, vývoj směřoval hlavně ke zrychlení písma, vypuštění všech okras
- 1824 - Peitlova Kniha metodní – konkrétní výuka – takže 1. třída kurent, 2. třída
kanzlei, fraktura a latinka pouze na hlavních školách
- 1823 – Hanka a Küssel – první česká příručka krasopsaní (ale Küsselova
předloha se tvarově dosti liší od vídeňského standartu - neujalo se)
2) humanistická - 1830´ - v českých textech se začíná převážně používat hum. písmo
- známé v Čechách již od poč. 16. st. – užívání v latinských textech
- nejdříve jej znali pouze vzdělanci
- do škol se dostává s reformou r. 1774
- protože na školách se ovšem neučilo latinsky - psali latinkou i české texty
- ovšem nedostatek – typické české hlásky nemají v latince tvar (odstranil Tomsa)
- 1840´ - první učebnice tzv. české latinky (Svoboda) – písmo bylo jednodušší,
hezčí, plynulejší, čitelnější…
- místo živelného vytváření písma, cílevědomá snaha kaligrafů a pedagogů
- na konci 19. st. byl kurent vyučován jen v hodinám německého jazyka
- 1877 – humanistické písmo stanoveno jako české školní písmo
- úsilí o sjednocení bylo dokončeno r. 1932, kdy byly zavedeny tvary písma, které
které užíváme dodnes“

Obsahuje schémata. Čistý text dosahuje cca 5 stran.