1.	Školství - vývoj vzdělávání – historie

1.1.	Období starověku

1.2.	Starověké Řecko (antika)

1.3.	Raný středověk

1.4.	Změna v období renesance

1.5.	Významní představitelé Jednoty bratrské

1.5.1.

Jan Blahoslav

1.5.2.

J. A. Komenský

1.6.	Reformy za období Marie Terezie

1.7.	Osvícenství

1.8.	Školská soustava

1.9.

Unifikace

1.10.

Období okupace

1.11.

Období experimentování

1.12.

70. Léta

1.13.

1990 – Nový školský zákon

2.	Česká vzdělanost

2.1.	J. A. Komenský – idea celoživotního vzdělávání

2.2.	Doba národního obrození

2.3.	Zúročení při založení Československé republiky

2.4.	Lidovýchova

2.5.	Vznik socialistické akademie

2.6.	Soutěživost mezi východním a západním blokem v oblasti ekonomiky

2.7.	Zrušení oficiálního vzdělávacího systému

3.	1989 – změny ve výuce a vzdělávací soustavy

3.1.	Waldorfské školy

3.2.	Škola Montessory

3.3.	Návrhy na transformaci vzdělávací soustavy

3.3.1.

Návrh pedagogické komise Jednoty českých matematiků a fyziků

3.3.2.

Výchova učitelů

3.3.3.

Návrh projetu transformace výchovně vzdělávací soustavy

4.	Transformace školství v současnosti

4.1.	RVP – rámcový vzdělávací program

4.2.	Transformace maturit

4.4.1.

Státní maturity

4.5.	Problematika globalizace

"Školství - vývoj vzdělávání – historie – počátky již od pravěku, v tlupách názornou formou, odezírání, ukazování, vysvětlování, předávání zkušeností. Mladí byli vychováváni k úctě ke starším, k náčelníkovi a k matkám (žena má v této době důležitou pozici)
Období starověku – vznik prvních škol - na Blízkém Východě v Mezopotámii první písařské školy – potřeba vyplynula z ekonomické situace – palácové hospodářství - byla potřeba evidence účetní, sledování přírodních podmínek. Postupně není jen potřeba ekonomická, ale i právní aj. = rozvíjí se další školy – právní, literární aj. Vyhrazeno jen pro určitou skupinu lidí – pro bohatší.
Významný pokrok – Starověké Řecko (antika). Řekové přebírají pokrok od ostatních států, chtěli vytvořit harmonickou osobnost – fyzickou a vzdělanostní vyspělost.
Základem jsou Homérské eposy (fyzicky zdatní, vzdělaní jedinci) = první vzdělávací příručky.
Teprve později nastal rozvoj vzdělávání na odborné úrovni – přišli SOFISTÉ, vzdělanci kteří se rozhodli, že budou chodit od obce k obci a že budou šířit vzdělanost.
Jedním z nejvýznamnějších sofistů byl SÓKRATÉS – rozšiřuje učení sofistů o logiku. Posluchač s kterým vede dialog dochází k závěru zapojením logických závěrů - zapojení logiky do učení člověka je nejvýznamnějším přínosem. Ukázat posluchači, že se mílí, aby si sám vyvodil proč tomu tak je, ukázání směru.
Na SÓKRATA navazuje určitým způsobem PLATÓN = v člověku je nesmrtelná duše, která mu zprostředkovává poznání idejí – idealistická škola – svět je odrazem jeho duše
Platón je zakladatelem AKADEMIE (vysoká škola) – důraz na vzdělávání fyzické, mravní, humanistické, přírodovědné – absolvent byl všestranně vzdělaný.
Akademie měla trvání 1000 let, pak ji nařídil zrušit Byzantský vůdce – císař Justinián.
ARISTOTELES – cenil si používání rozumu – racionality – dostal prvky racionalizmu do vzdělávání.
Na řeckou navazuje vzdělanost římská.
tzv. RANÝ STŘEDOVĚK – období temna - úpadek kultury, vzdělanosti. Není to tak docela pravda, vzdělanost je motivována a řízena křesťanstvím. Školy zřizovány převážně církví, vznikají křesťanské klášterní /internátní/ školy, školy kapitulní (pro vyšší církevní hodnostáře), farní školy.
- Získávání vzdělání z oblasti matematiky, astronomie-vliv křesťanství, hvězdářství, latina, filozofie, přírodní vědy, řečtina.
- Po klasickém vzdělání nedychtí příslušníci šlechty, ti jsou vzděláváni v hraní na hudebních nástrojů, recitaci, tanci, jízdě na koni, zacházení s mečem apod.
- Vzdělání klasické nepovažovali za potřebné – matematika, jazyk, psaní bylo pro ně něco podřadného. Naopak ženy se vzdělávali v klášterech učili se zde základy počítání, čtení, psaní a latinu – převyšovaly muže, nesměly to ale dát najevo."

Práce obsahuje hrubé pravopisné chyby.