1.

Cíl práce

2.	1. část – uvedení do problematiky

2.1.	Komenský, filosofie, výchova

2.2.	Pojmy používané v této práci a vymezení některých z nich

2.3.	Základní chronologické rozdělení Komenského filosofie

3.	2. část – Filosofie výchovy, pansofie, didaktika, všenáprava

3.2.	Komenského motivace a cíle při tvorbě vševědy a didaktiky

3.2.1.

Cíle a důvod tvorby vševědného systému

3.2.2.

Cíle Komenského didaktiky

3.3.	Základní rysy Komenského filosofie výchovy

3.4.	Princip trojnosti v Komenského filosofii

3.5.	Koncept pansofie

3.5.1.

Je cílem pansofie poskytnout souhrn veškerého vědění o světě?

3.6.	Metodologie

3.6.1.

Metodologie v Předchůdci vševědy

3.6.2.

Metodologie v Panaugii

3.6.3.

Metodologie – co vyplývá z Předchůdce vševědy a z Panaugie

3.6.4.

Komenského metodologie ve srovnání s metodologií ostatních myslitelů Komenského věku

3.6.5.

Synkritická metoda

3.7.	Pansofie jako poznání principů

3.7.1.

Rozdělení universa do světů v Komenského pansofii

3.8.	Přechod z Pansofie k Pampaedii

3.9.	Propojenost pansofie a didaktiky

3.10.

Velká didaktika a Pampaedia

3.11.

Náprava věcí lidských

3.12.

Všenáprava utopií?

3.13.

Několik dalších poznámek ke Komenského filosofii výchovy

3.14.

Krátké zamyšlení: protiřečí si Komenský při zkoumání možností lidského poznání?

3.15.

Úsměvná ukázka: nechť nám Komenský poradí se školskou reformou

4.	3. část – Význam Komenského filosofie výchovy pro dnešek, Patočkova interpretace

4.1.	Komenský a otevřená duše

4.2.	Komenský a dnešní člověk (Patočka: Komeniologické studie)

5.

Závěr

"Komenský, filosofie, výchova

Když si přečteme slova „Komenský“ a „výchova“, napadne nás nesčetně mnoho příkladů, kdy jsme toto spojení již zaregistrovali. Různá Komenského výročí a jejich oslavy, mnoho knih a článků na toto téma sepsaných, školy po Komenském nazvané apod.
Pokud si ale člověk, jenž nemá kontakt s komeniology, pokusí připomenout, kdy a kde slyšel či četl o Komenském a filosofii, pátrání v paměti už bude stát značně větší úsilí. V několika významných souhrnech, úvodech či dějinách filosofie není Komenskému věnovaná dokonce ani kapitola. Jsem přesvědčen, že každý člověk, který se alespoň rámcově seznámí s Komenského filosofií, musí uznat, že si Komenského filosofické dílo své zařazení mezi důležité filosofy 17. století zaslouží. Přesto je pochopitelné, že je Komenský některými autory, zabývajícími se historií filosofického myšlení, poněkud přehlížen.
Důvodů se nabízí hned několik. Ve své době dosáhl Komenský největšího věhlasu právě jako vychovatel, ať už vychovatel praktik a tvůrce učebnic, které se používaly ještě staletí po jeho smrti nebo jako tvůrce nauky o výchově. Dnes to proto také vypadá tak, že jeho dílo didaktické převyšuje jeho dílo filosofické, i když se již od 30. let 20. století objevuje značné množství lidí, kteří se zabývají právě Komenského filosofií. Cílem této práce je však ukázat, že jedno bez druhého je u Komenského nemyslitelné.
Dalším důvodem bude fakt, že se Komenského filosofie plná snah o pansofii a panharmonii jevila jako jakási slepá kolej filosofického myšlení ve srovnání matematickými přírodovědci, Komenského současníky (např. Descartes – na základě jeho myšlenek byla vypracována významná část filosofie novověku a klasického období). Patočka tuto skutečnost komentuje těmito slovy: „ … základna, na níž chce Komenský tuto universální jednotu provést, není ještě nikterak nosná ani pro barokní či (francouzsky vzato) ‚klasickou epochu‘ typická. Je to ještě, na rozdíl od základny matematicko metodického postupu, kterým se vyznačí Descartes a Leibnitz, stále biblicko-novoplatónská, mysticko-přírodovědecká spekulace, do níž moderní motivy matematické a mechanické pronikají spíše ještě jako matematika u Paracelsa a mechanika u hledačů perpetua mobile v 17. století.“ ) Vývoj filosofie po 17. století tedy na Komenského nijak výrazně nenavazuje.
Posledním z hlavních důvodů, proč je Komenský méně znám jako filosof než jako velký učitel, bude ten, že část Komenského díla byla po dlouhou dobu neznámá či nedostupná a některé z jeho spisů byly objeveny až v 19., a zejména 20. století."

Univerzita Karlova v Praze, Fakulta filozofická, Ústav filosofie a religionistiky.