1.	Téma práce, struktura

2.	Problémy vědecké epistemologie

2.1.	Poperova kritika induktivní metody

2.2.	Deduktivní metoda a testovatelnost

2.3.	Falsifikovatelnost – kritérium demarkace

2.4.	Objektivita vědeckých tvrzení

2.5.	Falsifikace

2.6.	Nástin polemiky s konvencionalismem

3.	Zamyšlení se nad falsifikovatelností jakožto kritériem demarkace ve vědecké epistemologii

4.	Příklad pro zajímavost: polemika mezi darwinisty a zastánci inteligentního plánu

"I. Problémy vědecké epistemologie


Základní myšlenkou Popperovy vědecké epistemologie, myšlenkou, která se prolíná celým jeho dílem je ta, že práce vědce nespočívá ani tak v potvrzování současných vědeckých teorií, ale právě naopak v jejich neustálém testování a pokusech o vyvracení. Již v předmluvách knihy „Logika vědeckého zkoumání“ najdeme navržené toto zaměření: „Vtip je v tom, že kdykoliv předložíme řešení nějakého problému, měli bychom se co nejusilovněji pokoušet toto naše řešení vyvrátit. Naneštěstí jen málo z nás toto doporučení praktikuje; naštěstí však zde jsou jiní lidé, kteří tuto kritiku dělají za nás, nedokážeme-li to my sami. Kritika však může být plodná, jen když náš problém formulujeme tak jasně, jak jen dokážeme, a jestliže dáme našemu řešení dostatečně určitou podobu – podobu, v níž může být podrobeno kritické diskusi.“ )
Úkolem logiky vědeckého zkoumání je „analyzovat metody empirických věd.“ ) Ve svém díle se Popper vymezuje především proti pozitivizmu a proti induktivní metodě, jejíž neplatnost ve svém díle prokazuje.


Ppperova kritika induktivní metody
Induktivní metoda spočívá v tom, že z pozorovaní a singulárních tvrzení přecházíme k tvrzením universálním. (např. pozoruji labutě: Labuť(1) je bílá, labuť(2) je bílá … labuť(n) je bílá – všechny labutě, které jsem viděl jsou bílé – prohlásím universální tvrzení: Všechny labutě jsou bílé).
Popper na induktivní metodu reaguje následovně: „Z logického hlediska není zdaleka jasné, zda máme právo odvozovat universální tvrzení z tvrzení singulárních, jakkoli početných; neboť takto získaný závěr se vždy může ukázat jako nepravdivý: bez ohledu na to, kolik případů bílých labutí jsme pozorovali, neopravňuje to závěr, že všechny labutě jsou bílé.“ )
Problém indukce také obsahuje otázku: můžeme z empirické zkušenost dojít vůbec k nějakým universálním tvrzením? Ačkoliv Popper píše, že mnozí vědečtí metodologové si nedokáží empirickou vědu bez induktivní metody představit, sám této metodě schopnost dojít ze singulárních tvrzení vycházejících z empirického pozorování nepřipisuje. Sám Popper, ve shodě s Humem, připisuje této snaze následující nekonzistenci: „ … princip indukce musí sám být universálním tvrzením. Pokusíme-li se tedy pokládat jeho pravdivost za známou ze zkušenosti, pak se objeví tentýž problém, který vedl k jeho zavedení. Abychom jej zdůvodnili, museli bychom znovu použít induktivní inference; a abychom zdůvodnili je, museli bychom předpokládat induktivní princip vyššího řádu a tak dále.“ )"

Kurz analytické filosofie - Univerzita Karlova v Praze.