1.

Úvod

2.	Liberalismus a jeho historické pozadí

2.1	Vývoj liberalismu do 19. století

2.2	Století páry

3.	Liberalismus ve 20. Století

3.1	Rakouská škola

3.1.1

První generace

3.1.2

Druhá generace

3.2	Období Velké hospodářské krize

3.3	Neoliberalismus v Německu

2.2 „Období Velké hospodářské krize

Liberalismus se ve 20. století stal doménou převážně západní části světa, avšak jeho relativně rychlý nástup v oblasti ekonomie sebou přinesl řadu problémů a to převážně fakt, že většina bohatství byla držena několika bohatými lidmi, kteří pak své pozice zneužívaly a vykořisťovaly ostatní, jež byli nuceni žít v chudobě. Svoboda tedy byla nyní ohrožena nikoliv autokratickou vládou, jako spíše chamtivostí ze strany bohatých.
Jako odpověď na tyto problémy se začali objevovat „konkurenční“ politicko-ekonomické teorie, jakými byl například komunismus, fašismus a Islamismus.
Komunismus byl pro mnoho lidí velkým lákadlem, protože sliboval všeobecné blaho, jako odpověď na tuto ideologii se ze strany liberalismu objevil tzv.:“sociální liberalismus“. Podobu sociálního liberalismu formoval brit T. H. Green, který zdůrazňoval individuální svobodu. Stát z jeho pohledu měl poskytovat dostatečnou zdravotní péči, vzdělání a bojovat proti ignoranství a čemukoliv, co by mělo být proti zásadám liberalismu.
Další možnou odpovědí byl sociální Darwinismus se kterým se setkáváme v díle Herberta Spencera. Spencer ve svém díle zdůrazňuje zájem o sebe sama stejně tak jako o své okolí.
Zatímco umírnění sociální liberalisté se snažily odstranit chudobu, jež byla příčinou atraktivity komunismu, sociální Darwinisté viděli jako jediné řešení válku.
V průběhu následujících let se pak na západě prosadily myšlenky sociálního liberalismu, kdežto na východě se jako opozice prosadila myšlenka komunismu, což hlouběji ve 20. století vedlo k tzv.:“Cold war“ mezi východem a západem.
Období Velké hospodářské krize mezi lety 1929 a začátkem války sebou přineslo několik nových ekonomických teorií. Jednou z nich byla teorie Johna Maynarda Keynese, nazvanou jak jinak než Keynesiánství. Keynes se zde zabýval problematikou investic a úspor. Prosazoval intervence státu do ekonomiky v podobě investic.
Co se týče úspor, vysvětloval problematiku na snižování mezd. Zatímco tehdejší ekonomické teorie doporučovaly snižování mezd. Keynes poukazoval na fakt, že tím se snižuje kupní síla spotřebitelů a klesá poptávka. Tudíž se ekonomika dostává do jakési spirály z které není bez vnější pomoci úniku. Navrhoval tedy řešení státní intervence pomocí investic. Tato teorie sice krátkodobě vedla ke snížení nezaměstnanosti, ale závěrem vedla ke zvyšování inflace a ukázala se za překonanou. Moderní ekonomie vychází spíše z Rakouské školy, jež byla této teorii postavena do opozice.
Propuknutí hospodářské krize má své kořeny v Americe, zde se také zrodilo další řešení problematické ekonomické situace a tím byl „New Deal“ presidenta Roosvelta, jež znovu organizoval banky, zakázal vývoz zlata ze země, podporoval zaměstnanost státními zakázkami.“

Práce obsahuje pravopisné chyby a překlepy.