1.

Úvod

2.	Historie trestu smrti

2.1.	Ukřižování

2.2.	Ukamenování

2.3.

Utopení

2.4.

Upálení

2.5.	Sekyra a meč

2.6.

Šibenice

2.7.

Kůl

2.8.

Kolo

2.9.

Gilotina

2.9.1.

Charakteristika gilotiny

2.10.

Elektrické křeslo a plynová komora

2.10.1.

Plynová komora

2.10.2.

Elektrické křeslo

2.11.

Trest smrti v českých zemích

2.12.

Trest smrti ve Spojených státech amerických

2.13.

Seznam zemí, které trest smrti zrušili po roce 1976

3.	Současnost a trest smrti

3.1.	Trest smrti dnes

3.2.	Výhody trestu smrti

3.3.	Nevýhody trestu smrti

3.4.	Současné způsoby trestu smrti

4.

Závěr

"2.3 Utopení
„Pohybující se vlny a proudící vodní toky se stávaly prvkem neustále se opakující očisty. Odplavovaly vše, co do nich člověk vhodil a co již nikdy nechtěl spatřit.“ (Barring, 2008, s. 28)
To, co dnes nazýváme utopením, bylo ve svých raných podobách tvrdou hrou o život a o smrt nebo trestem založeným na náhodě. Tento trest měl velké množství forem. Frísové například zatloukli kůl v místě, kam dosahoval příliv a k němu odsouzence připoutali. Pokud byl příliv nízký, odsouzenec přežil, ale většinou ho voda zaplavila a on se utopil. Další možnost spočívala v posazení do lodice nebo člunu bez vesel. Případně byl zločinec svázán do pytle, či zabit do sudu. Pro zpřísnění byl v pytli svázán spolu se zvířaty, která ve stresu z utopení začala kolem sebe kousat a škrábat. Byli to psi, kohouti nebo opice.
Pokud nebyl člověk zašit do pytle, nevyhnul se přivázání kamenů ke krku a k nohám. Případně byl svázán tak, že se nemohl hýbat.
V Basileji popravy ve vodě probíhaly lidštějším způsobem. Vražedkyně dětí byly odváděny na rýnský most. Kat jim svázal ruce a nohy, kolem krku a nohou připevnil nafouknuté hovězí kůže a hodil je do vody. Pokud doplavaly až nakonec města k Tomášské věži, vytáhli je rybáři na břeh a mordýřky dostaly milost. Vražedkyně, které přežilys druhé do vody už nemusely a nečekal je ani další soud. Byly pouze vykázány ze země.
Vnitrozemská forma trestu spočívala v potápění. U Temže byla zřízena dlouhá vahadla s klecemi, v nichž bylo možné ženy i muže potápět libovolně dlouho a často.
Místa poprav vodou byla velice oblíbená pro občany maloměst. Poskytovala jim skvělou podívanou. Člověk zmítající se ve vodě umíral mnohem déle než v oprátce nebo pod katovským mečem a stovky diváků na březích mohly sledovat jeho zoufalý zápas o život. Nemluvě o čarodějnických zkouškách, při nichž byly nešťastnice svlečeny do naha, což už samo o sobě bylo pro středověkého člověka velmi vzrušující (Barring, 2008).

2.4 Upálení
Vodě se svou očistnou silou může vyrovnat oheň, který pohlcuje všechno čisté a nečisté, hříšné i nevinné. Zlo spálené na popel přestávalo existovat ještě dokonaleji než hříšná těla odnesená vodou. Trestanci končili v plamenech, pokud se společnost chtěla zbavit něčeho opravdu hodně ošklivého. Muselo se jednat o potupu, spáchanou na celé společnosti. Smrtí v ohni se například trestal sexuální styk se zvířaty, homosexualita a další formy nepřirozeného sexuálního chování (Barring, 2008).

„Upalování na hranici je v představách lidí velmi silně spojeno s úděsnými kacířskými a čarodějnickými procesy, ale počátky tohoto trestu sahají daleko dál do minulosti. V germánském zvykovém právu ho nalezneme již dávno před příchodem křesťanství. Trest měl odpovídat zločinu a způsobit provinilci stejná muka, jako on učinil své oběti.“ (Barring, 2008, s. 37)"

Čistý text dosahuje cca 20 stran. Práce obsahuje grafiku a graf.
Tato práce je čistě kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů řádně uvedených v použité literatuře.
Seminární práce z předmětu Sociální patologie I - Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav pedagogických a psychologických věd, Opava.