1.

Úvod

2.	Vymezení pojmů „xenofobie“ a „rasismus“

3.	Xenofobie a rasismus – legislativa

4.	Xenofobie a rasismus na české scéně

5.	Průzkumy veřejného mínění

6.	Vlastní průzkum

7.	Graf „Soužití většiny s menšinami“

8.	Naděje v nejmladší generaci

9.

Závěr

"4. Xenofobie a rasismus na české scéně

Aktivity extrémně pravicových skupin představují pro celou českou společnost stále vážnější hrozbu. Narůstající atmosféra nepřátelství je nejčastěji namířena zejména proti Romům a obyvatelům, případně cizincům tmavé pleti, přibývají slovní i fyzické útoky.
Bohužel velká část veřejnosti a zejména její političtí představitelé často rasově zabarvené incidenty přecházejí mlčením, případně je zlehčují či bagatelizují. Někteří z politiků toto téma v mnoha případech využívají jako lacinou politickou kartu a téměř nikdy od nich nezazní jasné a důrazné odsouzení těchto projevů nenávisti a rasové nesnášenlivosti.
Křiklavým případem rasového násilí spojeného s brutálním napadením byl žhářský útok na romskou rodinu v Ostravě – Vítkově. Obětí tohoto nepochopitelného činu byla dvouletá dívka, popálená na 80% těla, bojující již téměř rok o přežití. Tento hrůzný útok ji poznamenal trvalými následky na celý život.
Na počátku vyšetřování se zdálo, že i tento případ – jako mnohé před ním – se takzvaně rozplyne do ztracena a hlavně bude zbaven rasového podtextu, z kterého plynou daleko vyšší trestní sazby.
Veřejnost však v tomto případě překvapila – zvedla se ohromná vlna solidarity a vzápětí díky veřejné sbírce si postižená rodina mohla pořídit nové bydlení jako náhradu za shořelý dům. Současně tím veřejnost dala jasně najevo, jak moc stojí o důkladné vyšetření případu a potrestání viníků.
Překvapila i média – řadou emocemi nabitých přenosů téměř přímo z operačního sálu deklarovaly televizní stanice jasně svůj postoj a jednoznačně odsoudily tento čin jako nepřijatelný a rasově motivovaný.
Jakkoliv se nehodlám zabývat hodnocením české policie, v tomto případě zvolila skutečně profesionální přístup a první obvinění z rasově motivovaného činu jsou již ve vazbě. Můžeme jen doufat, že se tak nestalo kvůli veřejnému mínění.
Pro mnohé to byl signál, že česká společnost na tom s morálkou a obyčejnou lidskou slušností ještě není tak špatně. Bohužel se domnívám, že tak masivní veřejný odsudek souvisel s velmi vážnými zraněními dvouletého dítěte a že to bylo už i na jinak laxní českou veřejnost „přece jen trochu moc“. "

Práce obsahuje graf.