1.

Úvod

2.	Způsob volby a charakteristika volebního systému

3.	Kandidující subjekty a výsledky voleb

4.	Volební podpora na úrovní volebních obvodů

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

"Způsob volby a charakteristika volebního systému

Bulharský volební systém se v posledních dvaceti letech vyznačoval relativní neměnností. V prvních demokratických volbách byl použit smíšený navrstvující systém, kdy bylo 200 křesel přidělováno pomocí dvoukolového absolutního většinového systému v jednomandátových volebních obvodech a 200 křesel poměrně dle hlasů jednotlivým kandidátním listinám. Od druhých voleb v roce 1991 se volilo podle listinného poměrného volebního systému. Počet poslanců byl snížen na 240, bylo zavedeno 31 regionálních volebních obvodů, distribuce mandátů však probíhala primárně na celostátní úrovni dle d´Hondtova dělitele, teprve potom se konalo přidělovaní mandátů jednotlivým obvodům. Distribuce mandátů se účastnily všechny politické subjekty, které překonaly 4% volební klausuli.
Před volbami 2009 však došlo ke změně volebního zákona a dosavadní poměrný volební systém byl nahrazen volebním systémem smíšeným. O tuto změno se zasloužila tehdejší vládnoucí levice vedena Bulharskou socialistickou stranou a některými jejími koaličními partnery, etnickou stranou bulharských Turků Strana za práva a svobody a parlamentní skupinou „Řád, zákonnost a spravedlnost“. Již dříve však celou debatu o změně volebního systém inicioval bulharský prezident, dřívější předseda socialistické strany, který se domníval, že přijmutí smíšeného volebního systému povede k oživení zájmu občanů o volební proces a obnovení důvěry občanů v bulharské politické instituce.
Národní shromáždění Bulharské republiky se stále skládá z 240 poslanců, kteří jsou voleni na čtyřleté volební období. Aktivní volební právo mají bulharští občané starší 18 let a pasivní volební právo občané starší 21 let. 209 poslanců je voleno poměrným způsobem v 31 regionálních volebních obvodech, jež zůstaly nezměněny z předchozích voleb. Jejich velikost je určována počtem obyvatel v jednotlivých obvodech, minimální počet mandátů na obvod je 3, nejvyšší 13. Pro přepočet hlasů na mandáty se dřívější d´Hondtův dělitel nahradil Hare-Niemeyerovou formulí. Pro nerozdělené mandáty Hare-Niemeyerovou formulí se využívá metoda nejvyššího zbytku, kdy jsou zbylé mandáty přiřazené politickým subjektům, jež získaly nejvíce hlasů, které nevedly k zisku mandátů. Celostátní 4% klausule pro postup stran i koalic do přerozdělovacího skrutinia zůstala zachována , obdobně i forma kandidátní listiny, která je uzavřená a voliči tak nemohou přidělovat preferenční hlasy a měnit pořadí na kandidátních listinách. V každém z 31 regionálních volebních obvodů je zároveň jeden mandát přidělován většinově. Tyto mandáty jsou distribuovány na základě jednokolového relativněvětšinového volebního systému (volební systém prvního v cíli). Zvolen bude ten kandidát, který získá nejvíce hlasů. Kandidátům je umožněno ucházet se o mandáty v obou složkách- poměrné i většinové. V den voleb obdrží každý volič dva hlasovací lístky, jeden pro poměrnou složku s kandidátními listinami a druhý s jednotlivými kandidáty pro složku většinovou a může si vybrat, zda využije obou, či jen některého z nich. Volební účast není v Bulharsku povinná."

Poznámky pod čarou jsou součástí textu. Práce obsahuje tabulky a obrazové přílohy. Čistý text dosahuje cca 4 stran. Seminární práce z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, předmět Volební systémy postkomunistických zemí.