0.

Úvod

1.	Globální oteplování

2.	Faktory ovlivňující klimatické změny

2.1.	Skleníkový efekt

2.1.1.

Skleníkové plyny

2.1.1.1.

Vodní pára

2.1.1.2.

Oxid uhličitý

2.1.1.3.

Metan

2.1.1.4.

Oxid dusný

2.1.1.5.

Ozón

2.1.1.6.

Halogenované uhlovodíky – freony

2.2.	Astronomické faktory – orbitální parametry Země

2.2.1.

Milankovičovy cykly

2.2.2.

Vliv Slunce na klima Země.

2.2.3.

Solární cykly

2.2.4.

Změny intenzity slunečního záření

2.2.5.

Vliv kosmického záření na klima

2.2.6.

Faktory bránící oteplování

3.	Možnosti snižování emisí skleníkových plynů

3.1.	Alternativní energetické zdroje

3.2.	Energetické zdroje neprodukující skleníkové plyny

3.2.1.

Jaderné energetické zdroje

3.2.1.1.

Jaderná energie v ČR

3.2.1.2.

Jaderná energie jako obnovitelný zdroj energie

3.2.1.3.

Nakládání s jadernými odpady

3.2.1.4.

Budoucnost jaderné energie

3.2.2.

Vodní energetické zdroje

3.2.3.

Větrná energie

3.2.4.

Solární energetické zdroje

3.2.5.

Geotermální energie

3.2.6.

Biomasa, biopaliva, bioplyn

3.2.7.

Vodíková alternativa fosilních paliv

4.	Sociální aspekty globálního oteplování

4.1.	Socioekonomické změny ve světě

4.2.	Socioekonomické faktory

4.3.	Rizika globálního oteplování pro Českou republiku

4.3.1.

Migrace

4.3.2.

Ekonomická rizika

4.3.2.1.

Dopady pro zemědělství a lesnictví

4.3.3.

Bezprostřední rizika pro ČR

4.3.4.

Zdravotní rizika spojená s globálním oteplováním

4.4.	Pedagogika a globální oteplování

5.	Praktická část

5.1.	Metodika výzkumného šetření

5.1.1.

Cíl výzkumu

5.1.2.

Pracovní hypotézy

5.1.3.

Cílová skupina

5.1.4.

Výzkumná metoda

5.2.	Analýza výsledků výzkumu

5.3.	Shrnutí výsledků výzkumu

5.4.

Diskuse

6.

Závěr

"4.4 Pedagogika a globální oteplování
Z výše uvedených faktů vyplývá, že globálním oteplováním a jeho negativními dopady nejsou ohroženy anonymní „budoucí generace“ někdy kolem roku 2100 či později (což je bohužel u veřejnosti rozšířený názor), nýbrž dnešní mladá a střední generace, ale v neposlední řadě také generace dnešních padesátníků a šedesátníků, která vzhledem k stále se zvyšujícímu průměrnému věku má reálnou šanci dožít se roku 2030.
Proto je dnes zcela zásadní role výchovy, především mladé generace. Děti, které dnes začínají chodit do základních škol, budou v horizontu dvaceti let s vysokou pravděpodobností právě absolvovat školy vysoké. Měly by být připraveny čelit všem výzvám a rizikům, které globální oteplování může přinést a které s velmi vysokou pravděpodobností přinese (Horká, 2008).
Důležitá je v tomto kontextu především výchova k ekologicky šetrnému životnímu stylu. Můžeme formálně deklarovat ochotu snižovat emise skleníkových plynů a vytvářet ekonomické tlaky formou „uhlíkové daně“ na velké producenty oxidu uhličitého (Svoboda, Svobodová, 2009). Pokud se však do omezování emisí skleníkových plynů nezapojí naprostá většina občanů, nelze s největší pravděpodobností očekávat velké úspěchy. Nejde jen o recyklaci odpadů, kdy třeba právě recyklace plastických hmot znamená významný zdroj úspor ropy nebo hliníku, jehož recyklace šetří energii potřebnou k jeho novovýrobě z bauxitu; jde o celkovou žádoucí změnu postojů a názorů. Bez ní nemají myšlenky směřující k dlouhodobě udržitelnému rozvoji šanci na realizaci.
Stejně tak je důležitá výchova směřující k toleranci k jiným náboženstvím a etnikům. Pokud u nás bude přibývat imigrantů, je nezbytné, aby výchova ve školách byla intenzivně zaměřena proti xenofobii a rasismu; bez důsledné realizace těchto výchovných cílů by mohla v nedaleké budoucnosti vypadat předměstí našich měst jako francouzské Raincy v roce 2004 nebo Chomutov po akcích Dělnické strany v roce 2008.
Podle mého názoru je však nejdůležitější výchova směřující proti konzumnímu životnímu stylu. Lidé, kteří jej akceptují, jsou lhostejní nejen ke svému okolí, ale i ke všem ekologickým a globálním problémům, včetně globálního oteplování. Je jim zcela lhostejné, že levné zboží z jejich supermarketů je zaplaceno ekologickými škodami v rozvojových zemích, ze kterých pochází a nikdy v životě patrně neslyšeli pojem „Fair trade“. Svoje auta, šatníky atd. obměňují především s ohledem na módu každé dva roky bez ohledu na to, že by jim tyto věci mohly sloužit podstatně déle a výroba nových by tak nezatěžovala naši planetu dalšími emisemi skleníkových plynů. O něčem takovém totiž v naprosté většině případů tito lidé vůbec nechtějí slyšet, problémy spojené s globálním oteplováním je nezajímají, bohužel, zajímají je v jejich myšlenkově sterilních životech většinou pouze jejich plné nákupní vozíky... "

Čistý text dosahuje cca 48 stran. Práce obsahuje tabulky a grafy.